3                 U instr. pl. neutra vejce je repertoár koncovek a jejich rozšíření na Moravě stejný jako u subst. pole, v Čechách je situace složitější.

Tvary na -ema (vejcema) dominují na celém území Čech a přesahují na jz. Moravu a dále na Zábřežsko, Litovelsko a sev. Boskovicko. Hranice těchto „přehlasovaných“  tvarů se kryje s hranicí přehlásky ’a > e, srov. PRO E6. Na ostatní Moravě převládá tvar vejcama. Ten je běžný také v záp. Čechách na Roudnicku a sev. Rakovnicku.

Forma s koncovkou -ima vytváří souvislou oblast na Náchodsku a Kladsku a mikroareál na samém vých. okraji svč. dialektů. Rozsáhlejší území pokrývá dále na rozhraní mezi jzč. a střč. dialekty (Táborsko, sev. Jindřichohradecko; na Benešovsku ve variantě -íma: vejcíma). Na tomto teritoriu jde často o výskyt dubletní vedle tvarů na -ema. Forma vejcima byla registrována také na Třebíčsku a Znojemsku, tady nezřídka vedle tvarů na -ama.

Z širokého okrajového pruhu v jzč. nářečích se dokládá jako dubleta tvar na -i (vejci). Ten byl zachycen rovněž na Valašsku (vajcy).

Formy na -ami, -ámi, -amy, -oma se vyskytují na obvyklém území od linie Opava – Uherský Brod na východ.

Ve městech je situace zčásti shodná s venkovským okolím, zčásti se liší, a to v tom smyslu, že se zvl. u mladé generace objevuje hojně i tvar vejci, ve Slezsku a na Valašsku také tvar vejcama.

4    vejcami  sloven. vajcami, pol. a hluž. -ami

vejci  stč., Db, Tk, MČ

5    vejcama Ru 2 — vécama Ju 6 — vajcama Ru 5 — vejcema Po 1, Ju 1–3, 5, Ru 3, 4 — vejcima Ju 2, 4

6    AJŚ 1372b

Bh