19        konev nom. sg. f. (236)

1    M         konev (ku- 818, 830–836)

konve 418, 426, 436, 649, 44

konva (též 415, ku- 818, 830, 831, kondva 806)

konvja (kunv’a 832–836)

2                 Zkoumal se nom. sg. původního ъv-kmenového feminina konev. Vedle podoby konev byly v dialektech zaznamenány i formy konva a konvja. Ukazují na přechod k typu žena (a-kmen) nebo růže (ja-kmen). Příklonem k subst. typu růže vznikl nový tvar konve. Srov. ČJA 4-60 konvi dat. sg. f.

Na mapě nesledujeme zadopatrové n, popř. změnu n v m před retnicí (komva).

3                 Základní protiklad představují tvary konev × konva. Forma konev je běžná v Čechách s přesahem na Zábřežsko, jako dubletní je i na Novoměstsku a vých. od řeky Ostravice. Podoba konva je charakteristická pro celou Moravu a Slezsko, jako dubletní byla zaznamenána rovněž na Českobudějovicku. Tvar konvja (konv’a) se vyskytuje pouze v mikroareálu již. od Brna a v přechodných nářečích česko-polských. Podoba konve byla zachycena roztroušeně na jihu Čech.

Situace ve městech se shoduje s nář. okolím, jen do většiny mor. a slez. měst proniká vlivem spis. jazyka podoba konev.