188      hochy instr. pl. m. (1900)

1    M         hochama — hošama

hošma — hochma

hošima

2                 Na nář. tvarech instr. pl. subst. hoch se sleduje kromě rozdílů v zakončení (-ma, -ima, -ama) také vyrovnávání tvarů sjednocením alternující souhlásky slovního základu v rámci paradigmatu, tedy případy, kdy se podle tvarů hoši, hoších tvoří formy hošama, hošma, hošima a podle tvarů hoch, hochy, hochům jsou tvořeny tvary hochma, hochama.

Tvary typu hošama, hošma, hochma jsou v podstatě omezeny na svč. nářečí, na Roudnicko a část Novoměstska. Protože se jazykovězeměpisná situace u koncovek instr. pl. sledovaného slova na ostatním území neliší od koncovek téhož pádu u výrazu soused, omezujeme se zde na pozitivní postižení jazykové situace na území sv. Čech.

V již. polovině Čech, na vých. Moravě a ve Slezsku se ostatně lexém hoch v tradičních nářečích nevyskytuje. O územním rozšíření slov hoch, kluk a o jejich dalších nář. ekvivalentech viz ČJA 1-1 chlapec.

3                 Vyrovnávání tvarů souhlásky v slovním základu u instr. pl. sledovaného substantiva je obvyklé na větší části území svč. nářečí s malými přesahy na Moravu a na Roudnicko.

Převládá tvar hošma. Ten zabírá téměř celou oblast svč. nář. Na Náchodsku alternuje s tvarem hošima. Posledně jmenovaný tvar se vyskytuje též porůznu zejména východně od Vysokého Mýta a od České Lípy, na Moravě také na Novoměstsku.