187      koňmi instr. pl. m. (813)

1    M         koňama

koňema

koňma (kóňma 611, 720, 733, 736)

koňima

koňmi (koňmy 705, 706, 739, 750, koňmi 748)

koňami (koňámi)

2                 Uzemní rozložení koncovek instr. pl. m. pův. jo-kmenového subst. kůň se do značné míry liší od ostatních subst. téhož typu. Výrazně se zde uplatnil vliv i-kmenové flexe. Je zvláštní, že se v našich nářečích vůbec nevyskytuje tvar koni (doložený v stč. a kodifikovaný i jako tvar spis.). Na menším území se vyskytuje také forma s koncovkou -ama, jež je u jiných slov v mnohých dialektech i v obecné češtině obvyklá. Hranice forem na -ama × -ema se zčásti kryje s hranicí přehlásky ’a > e.

3                 Největší rozšíření má forma koňma. Zabírá téměř celé Čechy, celou již. část vm. nářečí, dále Litovelsko se sev. Prostějovskem a Opavsko. (Na větší části Opavska je to jediný případ zakončení substantiv instr. pl. na -ma.)

V záp. Čechách (mezi Roudnicí a Rakovníkem) se vyděluje menší areál s tvarem koňama. Tento tvar se vždy jako dubletní porůznu dokládá také z Moravy, poněkud soustředěněji se objevuje na Prostějovsku a Kroměřížsku.

Značné území zabírá tvar konima. Pokrývá široký pás již. a stř. Moravy od Jihlavy na východ zhruba po Lipník nad Bečvou a po Uherský Brod. Samostatný mikroareál tvoří ještě v Čechách na Náchodsku. Souvislé území představuje výskyt tvaru koněma, a to na Zábřežsku a Boskovicku. Tato forma bývá doložena většinou jako dubletní.

Celkovou situaci doplňují tvary koňmi, popř. koňmy (širší Vsetínsko a již. úsek slez. nářečí) a koňami (vých. a již. úsek slez. dialektů; v již. úseku vždy dubletně s tvarem koňmi).

V městské mluvě je situace většinou shodná s venkovským okolím, jen z okrajových čes. měst se dokládá také tvar koněma, z mor. měst pak velice často tvar koňama.