183      voly instr. pl. m. (797)

1    M         voly — vołý 740, 748, 753

volama

voloma

volima

volma

vołmi 740, 742, 749, 753, 755 — vołmy 705, 706, 739

volami — volámi 721, 738, 740, 747 — volamy 705, 706, 739, 750, 751

2                 Pův. u-kmenové subst. vůl (dnes vzor pán) má v nářečích v instr. pl. některé velmi starobylé tvary, a to volma, voly, voloma a volmi. Pův. tvar je volmi, ostatní jsou sekundární, podle jiných morfologických typů zejména v důsledku unifikačních procesů.

Užití tvarů na -y je zvlášť časté ve spojení s předložkou (s voly) nebo i se shodným přívlastkem (se stejnejma voly). V některých případech mohla tak být odstraněna nežádoucí homonymie, neboť předložka a shodný přívlastek tu mají do jisté míry funkci dalšího morfu.

3                 Největší územní rozsah mají tvary na -ma (s obměnami -ama, -oma, -ima).

Tvar volama je rozšířen v podstatě po celých Čechách, jako jediný však pouze na velké oblasti Roudnicka a Rakovnicka, Kolínska a v celé záp. části svč. nářečí, na Moravě v nářečích střm. s přilehlým svč. okrajem a Novoměstskem, dále s již. a záp. úsekem nářečí vm. a se záp. okrajem Opavska.

Tvar volma (nezřídka jako dubletní vedle forem volama) je typický pro celou již. polovinu Čech a pro vých. část svč. nářečí, soustředěněji se vyskytuje také v Podkrkonoší, na Břeclavsku a na Kopanicích.

Instr. pl. s koncovkou -ima (volima) je běžný jednak na širším Náchodsku a Kladsku, jednak na záp. okraji střm. nářečí; tady převážně jako tvar dubletní. Celkový repertoár tvaroslovných prostředků doplňuje koncovka -oma (voloma), obvyklá pouze na stř. Opavsku.

Formy na -ami jsou omezeny na vých. a již. oblasti slez. nář. a na část Valašska, tvary volmi, volmy jsou charakteristické jen pro Valašsko a jsou převážně dubletní. Pro Valašsko je dále typická varianta s koncovkou -ámi (volámi) a -amy (volamy). Tyto valašské podoby jsou dubletní vedle archaických forem s koncovým -y (voly),