168      hosty akuz. pl. m. (2039)

1Mhosty

hosťe (též 306, 621, 635, 718, hosce 755)

hosťi

hosťí

hostu (hosťou 710)

hosťuv

hosťúch 749

hosťi

hosťich 814

2                 Mapa zachycuje nář. tvary akuz. pl. substantiva host, které náleželo v pč. k i-kmenové deklinaci. Její původní koncovkou akuz. pl. je -i (hosti). Ostatní nář. koncovky dokládají přechod k jiným skloňovacím vzorům: výsledkem přechodu k vzoru pán (o-kmen) je tvar hosty, k vzoru muž (jo-kmen) hostě. Ostatní podoby jsou od původu tvary nom. pl. (hostí) nebo gen. pl. různého původu (hosťů, hosťův, hostích, hostí), srov. ČJA 4, 128 hostí gen. pl. m.

Tvar hostí, zaznamenaný na záp. okrajích jzč. a strč. nářečí, má patrně pův. koncovku nom. pl. někdejších mužských i-kmenů.

Ve Slezsku zapsaný tvar akuz. pl. hostí (hoščy) je od původu gen. pl. i-kmenů.

Tvar hosti v svč., střč. a čm. nářečích může být buď pokračováním pův. i-kmenové koncovky akuz. pl., nebo novotvarem podle nom. pl. typu páni (srov. ČJA 4, 95 hosté nom. pl. m). Pro nom.-akuz. svědčí skutečnost, že územní rozsah této formy nepřesahuje hranici rozšíření tvaru pekaři (srov. ČJA 4, 166 pekaře akuz. pl. m.). Naopak relikty tvaru hosti v jzč. nářečích snad mohou být pokračováním pův. stavu.