166      pekaře akuz. pl. m. (56)

1    M         pekaře (p’ekoře 831–835)

pekaři

pekaří

pekařove 152

pekařú

pekařuv

pekařúch 749

pekaři (p’e- 818, p’ekoři 836)

N          pekari 755

2                 Tvary akuz. pl. substantiva pekař (jo-kmen) jsou jednak náležitým pokračováním starých podob akuz. (pekaře), jednak původními nom. (pekaři, pekaří, pekařove) nebo gen. (pekařů, pekařův, pekařůch, pekaří) tvary.

Je třeba odlišovat formu pekaří v záp. Čechách od podoby pekaří ve Slezsku: zč. tvar pekaří je původním tvarem nom.; slezský tvar akuz. pl. pekaří (ve fonetické relizaci -ři, popř. -řy) je od původu gen. pl. měkkých substantiv mužského rodu život. i neživot. (srov. slezské vidím kovali, koni, jeleni, haleřy, kolačy).

Na mapě nejsou představeny pravidelné hláskové změny i > y (PRO F2b) a ů > u (PRO A1a).

Nemapovaná podoba pekari, zaznamenaná z Kopanic, dokládá přechod tohoto maskulina k tvrdému skloňovacímu typu. V oblasti, kde neexistuje foném ř (pekar), došlo k morfologickému vyrovnání se substantivy zakončenými na tvrdou souhlásku (pán).

3                 Největší území pokrývá podoba pekaře. Je běžná v jz. polovině Čech a téměř na celé Moravě a ve Slezsku a často jako tvar dubletní i v sv. polovině Čech, kde dominuje forma pekaři. Ze zč. okrajů se dokládá i podoba pekaří a z Kolínska sporadicky forma pekařove.

Tvary gen. ve funkci akuz. pocházejí ze záp. slez. podskupiny, ze sev. Valašska a dol. Pomoraví. Podoba pekařů byla zapsána na již. Slovácku a na sv. Vsetínsku; ze stř. části Slezska se dokládá forma pekařův; na Valašsku se ojediněle vyskytla i podoba pekařůch. Gen. tvar pekaří (ve fonetické realizaci koncového -ří: ři, -řy) pochází zejména ze sev. části slez. nářečí (srov. ČJA 4-125 pekařů gen. pl. m.).