ČJA 4

165      psy akuz. pl. m. (893)

1    M         psy — ps

pse (též 648)

psú

psúch 749

psuv (psuov 801)

2                 U nář. tvarů akuz. pl. substantiva pes (o-kmen) stará náležitá koncovka -y v důsledku hláskového vývoje splynula s pův. koncovkou nom. pl. -i. V oblasti sv. poloviny Čech forma psi – se zřením k mapě ČJA 4-166 pekaře akuz. pl. m. – nepochybně představuje původní tvar nom. pl.

Tvar pse, zapisovaný na Moravě, zařazuje toto slovo k měkkému skloňovacímu typu. Nasvědčuje tomu i skutečnost, že tato forma zasahuje až do oblasti čm. nářečí. V oblasti střm. změny y > (e), kterou eviduje mapa PRO D2bc, nelze však hranici mezi měkkým a tvrdým skloňováním stanovit s jistotou. K tvrdému skloňovacímu typu by zařazovala sledovaný tvar forma pse, kterou na mapě rovněž evidujeme. Je však možné, že jde spíše o pův. koncovku měkkého skloňovacího typu -e, která se analogicky přiklonila k typu chlap.

Ostatní tvary jsou od původu koncovkami genitivu (psů, psův, psůch).

3                 Tvar psy je běžný v čes. nářečích v užším smyslu a také v nář. slez. V centrálním úseku střm. nářečí byla zapsána hlásková varianta ps.

Pro část nářečí střm. a většinu vm. nářečí je typická forma pse.

Charakter okrajových regionalismů mají podoby gen.-akuz. psů (na již. Slovácku a na Kopanicích), psův (v obcích na území polského Slezska a jako dubletní zejména na Ostravsku) a psůch (sporadicky doložená z vých. Valašska).

Ve městech tato položka zkoumána nebyla.

4    psův  sloven. psov, pol. psów

psy  stč., Db, Tk, MČ, hluž.

5    psi Po 1, Ju 1–3, 5, Ru 2–4 — pse Ju 6 — psú Ru 5

6    —

Fi