ČJA 4
165 psy akuz. pl. m. (893)
1 M psy — ps
pse (též 648)
psú
psúch 749
psuv (psuov 801)
2 U nář. tvarů akuz. pl. substantiva pes (o-kmen) stará náležitá koncovka -y v důsledku hláskového vývoje splynula s pův. koncovkou nom. pl. -i. V oblasti sv. poloviny Čech forma psi – se zřením k mapě ČJA 4-166 pekaře akuz. pl. m. – nepochybně představuje původní tvar nom. pl.
Tvar pse, zapisovaný na Moravě, zařazuje toto slovo k měkkému skloňovacímu typu. Nasvědčuje tomu i skutečnost, že tato forma zasahuje až do oblasti čm. nářečí. V oblasti střm. změny y > (e), kterou eviduje mapa PRO D2bc, nelze však hranici mezi měkkým a tvrdým skloňováním stanovit s jistotou. K tvrdému skloňovacímu typu by zařazovala sledovaný tvar forma pse, kterou na mapě rovněž evidujeme. Je však možné, že jde spíše o pův. koncovku měkkého skloňovacího typu -e, která se analogicky přiklonila k typu chlap.
Ostatní tvary jsou od původu koncovkami genitivu (psů, psův, psůch).
3 Tvar psy je běžný v čes. nářečích v užším smyslu a také v nář. slez. V centrálním úseku střm. nářečí byla zapsána hlásková varianta ps.
Pro část nářečí střm. a většinu vm. nářečí je typická forma pse.
Charakter okrajových regionalismů mají podoby gen.-akuz. psů (na již. Slovácku a na Kopanicích), psův (v obcích na území polského Slezska a jako dubletní zejména na Ostravsku) a psůch (sporadicky doložená z vých. Valašska).
Ve městech tato položka zkoumána nebyla.
4 psův sloven. psov, pol. psów
psy stč., Db, Tk, MČ, hluž.
5 psi Po 1, Ju 1–3, 5, Ru 2–4 — pse Ju 6 — psú Ru 5
6 —
Fi