ČJA 4
163 kostem dat. pl. f. (416) —
1 M kosťím — kosťim
kosťám (koscjám 755) — kosťam (též 213, 833, 71, -ść- 833)
kostem — kosťem
kosťom
kosťum (-ść- 818, 819, 830–832, 834, -šč- 835, 836)
2 U feminina kost se ve spis. jazyce zachoval původní i-kmenový tvar dat. pl. kostem. Výsledkem sbližování subst. typů růže a kost je forma kostím (podobně jako v lok. pl. forma kostích, srov. ČJA 4-181 kostech, lok. pl. f.). Mapována byla též hlásková obměna kostim, protože zakončení -im se objevuje v Čechách na rozsáhlém území i mimo oblast vymezenou v PRO, srov. A1c. Tvar kosťám svědčí o vyrovnávání podle vzoru žena (srov. tvar lok. pl. kosťách). Méně častý výskyt tvaru kosťom byl snad ovlivněn disimilačním výběrem koncovek. Rozšíření forem s kmenem zakončeným na -st × -sť × -s’c’ vcelku odpovídá pravidelnému regionálnímu rozšíření, srov. PRO B6ab. K redukci i ve slabice -ti- srov. PRO C2a.
3 Mimořádně velký rozsah má forma kostim; je rozšířena v sev. polovině Čech s výběžkem až na Táborsko a Strakonicko a dále v centrálním úseku střm. nář., odděleně pak tvoří areál na jz. Moravě. Tvar kostím se vyskytuje především v oblasti jzč. nář., dále na Benešovsku (vedle kostim) a na Novoměstsku. Tvar kosťám je typický pro oblast vm. nář. a větší část střm. nář. (bez jz. části a centrálního úseku). Krátká varianta kosťam byla zachycena v Poohří a na Rakovnicku (častěji dubletně vedle kostim) a v záp. polovině slez. nář. Pro vých. polovinu slez. nář. je charakteristická forma kosťum. Tvar kostěm se soustřeďuje (zpravidla jako dubleta) na
Plzeňsku a Klatovsku. Forma kostem vedle kostím byla pak zaznamenána
roztroušeně zejména v již. úseku jzč.
nář. Forma kosťom se objevuje především na Chodsku a sev.
Plzeňsku.
Situace v městské mluvě je shodná s venkovským okolím, vlivem spis. jazyka proniká běžně tvar kostem.
4 kosťam hluž. kosćam
kosťám sloven. kostiam
kostem stč., Db, Tk, MČ
kosťom pol. kościom
5 kosťim Po 1, Ju 1–5, Ru 3, 4 — kosťám Ju 7, Ru 5 — kosťam Ru 2
6 AJŚ 1371c, SSA 11.58
Ko