162      sviním dat. pl. f. (877)

1    M         sviňím — sviňim (svíňim 114–119, 129, 131–133, 143, 153)

sviňám — sviňam (s’- 801)

sviňum (ś- 818, 819, 830, 831, š- 835, 836, śf- 832–834)

sviňom

2                 Na mapě jsou zachyceny morfologické rozdíly v dat. pl. pův. ja-kmenového feminina svině. Poměrně vyrovnaný výskyt koncovek -ám a -ím v Čechách svědčí o unifikační tendenci (o pronikání univerzální koncovky -ám do dat. pl. ke všem deklinačním typům) a vyloučit nelze zřejmě ani působení disimilačního výběru koncovek. Krácení koncovky -ím přesahuje rozsah pravidelného krácení, srov. PRO A1c. Ojedinělý výskyt tvaru sviňom na Litovelsku navazuje na výskyt této koncovky v dat. pl. subst. ostatních rodů (srov. klukom, kuřatom).

3                 Forma sviním, shodná se spis. jazykem, byla zachycena především na Jindřichohradecku, Slavonicku a v úzkém pásu při staré čes.-mor. zemské hranici, dále se uchovává ponejvíc jako tvar dubletní na širším Českobudějovicku a v úzkém pruhu mezi Příbramí a Strakonicemi. Areál hláskové varianty svinim zahrnuje zhruba sev. polovinu Čech s přesahem na Zábřežsko a s výběžkem až k Boskovicím, dále se objevuje na území mezi Rakovníkem a Táborem. Podoba sviňám je rozšířena téměř na celé Moravě, v Čechách tvoří areál v širším středním Povltaví a jako dubleta byla zaznamenána v již. Čechách. Obvyklé areály tvoří zakončení -am, -um a -om (srov. ČJA 4-161 nohavicím dat. pl. f.). Forma sviňom byla navíc zapsána ve dvou lokalitách na Litovelsku.

Ve městech se užívá podob shodných s nář. okolím. Vlivem spisovného jazyka jako dubletní proniká zejména na záp. polovinu Moravy tvar sviním.