156      polím dat. pl. n. (1191) —

1    M         polím — polim

polám — polam (též 71, 84)

polúm — polum

polom

2                 K rozšíření lexému pole (pův. jo-kmen) a jeho hláskovým variantám viz ČJA 3-30 pole. Na Moravě není místy slovo pole běžné (frekventovanější je zde výraz rolí f.), forma dat. pl. tu byla zjišťována na zástupných slovech (např. moře; viz ČJA 4-6 pole nom. sg. n.).

Na méně častý výskyt formy polom mohl mít vliv disimilační výběr koncovek.

Zakončení -ím a -ům podléhá pravidelnému krácení, viz PRO A1abc, jeho rozsah v Čechách je však v koncovce dat. pl. mnohem větší.

3                 Tvar polím, shodný se spis. jazykem, je rozšířen zejména v již. polovině Čech. V sev. polovině Čech (v dol. Poohří vedle formy polam), dále na Strakonicku, Táborsku, Příbramsku a na jz. Moravě je běžná zkrácená varianta polim. Forma s koncovkou -ám se objevuje zejména ve střm. nář. a v záp. pruhu vm. dialektů. Krácená varianta -am tvoří dva od sebe oddělené areály: první v Poohří a na Rakovnicku a druhý v záp. polovině slez. nář. Podoba se zakončením -om je typická pro sv. a stř. úsek vm. nář. s výběžkem na Kyjovsko, dále byla častěji zachycena na Novoměstsku, Prostějovsku a většinou jako dubleta v záp. úseku jzč. nářečí. Koncovka -um se pravidelně vyskytuje ve vých. polovině slez. nářečí a porůznu i jinde, soustředěněji pak jižně od Brna a na sev. okraji vm. nářečí. Zakončení -ům bylo zachyceno ojediněle.

Ve městech byla nejčastěji zapsána forma polím, v mor. městech často vedle podob shodných s nář. okolím.