152      koním dat. pl. m. (812)

1    M         koňúm — koňum

koňím — koňim

koňám — koňam

koňom (též 625)

2                 Maskulinum kůň (pův. jo-kmen) má ve spis. jazyce v dat. pl. tvary jednak podle vzoru muž (koňům), jednak podle vzoru píseň (koním). Forma koním může být též svědectvím o někdejším provedení změny ’ó > ie v dat. pl. (koňóm > koniem > koním). Udržení tvaru s přehláskou koním je podepřeno tvarem gen. pl. koní.

K redukci i ve slabice -ni- srov. PRO C2a.

3                 Největší územní rozsah má podoba koňum. Byla zapsána v celých Čechách (bez záp. úseku jzč. nářečí) a v záp. polovině Moravy, odděleně ve slez. nář. bez již. a záp. Opavska. Tvar s nezkrácenou koncovkou -ům je typický pro sev. a jv. Brněnsko a několik lokalit sev. okrajového úseku vm. nářečí, porůznu byl též zaznamenán v již. části jzč. nářečí. Forma koním se vyskytuje roztroušeně jako dubletní téměř po celých Čechách, nezřídka (zvláště pak v sev. polovině Čech) v obměně konim; ta vytváří souvislou oblast na jz. Moravě. Obvyklé rozšíření mají zakončení -om, -am (srov. ČJA 4-150 klukům dat. pl. m.).

Ve městech byly zapsány podoby běžné v nář. okolí, zpravidla vedle forem shodných se spis. jazykem (koňům, koním). Na Moravě byl v několika městech zachycen navíc tvar koňám, ve slez. nář. koňam.