149      rukou gen. pl. f. (1632)

nohou (1678)

1    M         rukou — rukú

rukouch

ruk (rúk 724, 755, runk 831, 833, 835, 84, rynk 832, 834, 836)

rucí

rynkuv 835

roké 607, 609, 621, 624

rukach 202

2                 V nářečích se v gen. pl. substantiva ruka uchoval starý duálový tvar rukú (v příslušných obměnách rukou, rukó, srov. PRO D1abc). Forma rukouch má toto duálové zakončení rozšířené o koncový formant -ch podle adjektivní (popř. zájmenné) deklinace. Ostatní doložené tvary mají koncovky od původu plurálové. Tvar gen. pl. rucí je podle substantiv typu růže; pozornost si zaslouží paradigmatické vyrovnání v plurálu: nom. a akuz. ruce, gen. rucí, dat. rucím, lok. rucích, instr. rucima.

3                 Jako základní se jeví protiklad zachování duálových tvarů v Čechách, na jz. a vých. Moravě proti sekundárním plurálovým formám na většině území Moravy, ve Slezsku, v svč. nář. a na již. okraji Čech.

Tvar rukouch tvoří areál v Čechách a na přilehlém zm. okraji. Forma rukou se vyskytuje většinou jako dubletní rozptýleně téměř v celých Čechách (mimo jejich záp. okraje). Forma rukú tvoří areál na Zlínsku, Uherskobrodsku a Hodonínsku.

Tvar ruk se vyskytuje téměř na celé Moravě (bez jz. okraje) s malým přesahem do horního Posázaví a k Vysokému Mýtu a dále ve Slezsku. Jako dubletní byl zapsán také v svč. nářečích a na jihu Čech.

V areálu mezi Jevíčkem a Vyškovem byla zaznamenána forma rucí; mezi Třebíčí a Moravským Krumlovem byl zjištěn jako dubletní tvar ruké. V mikroareálu na Lounsku se vyskytuje tvar rukach a na Jablunkovsku forma rukuv.

Stav ve městech je vcelku shodný s tradičním nář. okolím. V Čechách se v městské mluvě tvar rukouch udržel většinou jen u nejstarší generace. Do mluvy ve městech (též v sm. pohraničí) pronikla forma rukou, shodná se spis. jazykem.