ČJA 4
148 konví gen. pl. f. (241) —
1 M konví (komví, komvi; kondvi 106, 107, 121, 212)
konvé (komvé; -í 669–671, 673, konvjé 622, 628, 629)
konvích
konvach 202, 223
konev (konév 748, 753, konv 448)
kunvuv 818, 819, 830
2 Bylo mapováno nářeční rozrůznění v tvarech gen. pl. substantiva konev (pův. ъv-kmen, dnes typ píseň). Tvar konev (s nulovou koncovkou) vznikl příklonem k typu žena (srov. ČJA 4-19 konev nom. sg. f.).
Hláskové obměny komví, komvi, kondvi, komvé, konvjé nebyly mapovány.
3 Tvar gen. pl. konvích tvoří areál ve středu Čech (v rozsáhlé oblasti vymezené městy Roudnice nad Labem, Rakovník, Příbram, Strakonice, Tábor, Kolín), dále byl zapsán na Kladsku a na sev. okraji vm. nářečí.
Podoba konvé se nachází ve střm. nářečích. Tvar konev tvoří areál ve slez. nářečích (bez jv. Příborska a čes.-pol.
nářečí), rozptýleně se vyskytuje i jinde na Moravě. Forma gen. pl. konvuv byla zachycena na sever od Ostravy
a ve zkoumaných obcích v Polsku. Ve dvou lokalitách na západě Čech byl zaznamenán tvar konvach. Na ostat-
ním území čes. národního jazyka je tvar konví, shodný se spis. jazykem.
Stav ve městech se příliš neliší od nář. okolí. Do mluvy měst na stř. Moravě, popř. v oblasti slez. nář. proniká jako dubletní tvar konví.
4 konví stč., MČ, sloven. kanví, pol. konwi
5 konví Ju 3, 7 — konvi Ju 1, 2 — komví Ru 5 — kone Po 1, Ru 3
6 AJK 556
Bt
