ČJA 4
146 husí gen. pl. f. (948) —
1 M hus
husí (husej 101)
husé (-í 669–671, 673)
husích — husejch
husach 202
2 Původní i-kmenové substantivum hus zachovává v gen. pl. f. i-kmenovou koncovku -í nebo se přiklonilo k substantivům typu žena, tvar nom. sg. husa (srov. též ČJA 4-10 husa nom. sg. f.), gen. pl. f. hus. Jak je patrné ze srovnání map nom. sg. f. a gen. pl. f., nepřímé pády uchovávají relikty pův. deklinace ve větším rozsahu.
3 Tvar hus, shodný se spis. jazykem, se jako dubletní vyskytuje především v sev. polovině Čech, v záp. polovině Moravy a také ve městech, areály tvoří na severu Čech a na Zábřežsku.
Tvar husí, též shodný se spis. jazykem, zaujímá již. polovinu Čech, Slezsko a většinu území Moravy. Pro stř. část střm. nářečí, Kroměřížsko a sev. Prostějovsko je charakteristická varianta husé. V sev. polovině Čech a na širokém Novoměstsku byl zapsán tvar husejch. Forma husích je doložena z jižní poloviny a středu Čech i ze sev. okraje vm. nářečí.
Stav ve městech se shoduje s nář. okolím. Tvar hus proniká jako dubletní do mluvy většiny měst.
4 hus Db, Tk, MČ
husí stč., Db, MČ, sloven., pol. gęsi
5 hus Po 1, Ju 2, 4 — husí Ju 7, Ru 5 — husi Po 1, Ju 6 — husích Ju 5, Ru 2, 3 — husejch Ju 1–3, Ru 1, 4 — husách Ju 2
6 —
Bt