145      mezí gen. pl. f. (1198)

sazí (193)

1    M         mezí (mňe- 106, m’edzy 831, medzí 755)

mezé (-í 669–671, 673)

mezích — mezejch

mezach 202

mez

mezuv (m’edzuv 830, 832–836)

2                 Zjišťoval se tvar gen. pl. podstatného jména rodu ženského mez (typ píseň), viz též ČJA 4-14 mez nom. sg. f.

Podoba mez vznikla přikloněním k substantivům typu žena.

3                 Tvar mezích tvoří areál v rozsáhlé oblasti v Čechách (vymezené městy Roudnice nad Labem, Rakovník, Příbram, Strakonice, Tábor, Ledeč nad Sázavou, Kolín), dále byl registrován na sev. okraji vm. nářečí a rozptýleně i jinde v střč. a jzč. nářečích. Podoba mezejch je doložena z Novoměstska. Forma mezé byla zachycena v charakteristických areálech ve středu a na vých. okraji střm. nářečí. Tvar mez tvoří areál v již. polovině slez. nářečí. Varianta mezuv je typická pro přechodová čes.-pol. nářečí a pro Ostravsko. Na ostatním území českého národního jazyka je forma mezí, shodná se spis. jazykem.

Stav ve městech nebyl zkoumán.