ČJA 4
144 sukní gen. pl. f. (571)
ovcí (871)
1 M sukňí (sukňie 801)
sukňé (-í 669–671)
sukňích
sukňach 201, 202
sukeň
2 Byl mapován tvar gen. pl. substantiva sukně (typ růže). Tvar sukeň s vkladným -e- má nulovou koncovku podle typu žena, gen. pl. žen, neboť v nářečích na Moravě je tvar nom. sg. sukňa shodný s typem žena. Nevylučujeme, že v Čechách (především v jejich okrajových úsecích) se mohl zachovat pův. tvar gen. pl. ja-kmenů s nulovou koncovkou.
3 Na většině území čes. národního jazyka byl zaznamenán tvar sukní, shodný se spis. jazykem. Forma sukeň se vyskytuje na stř. Moravě, v svč. nářečích a na sev. okraji střč. nářečí, dále jako dubletní na již. a záp. okraji Čech a rozptýleně také jinde na Moravě a ve Slezsku. Tvar sukních tvoří areál v rozsáhlé oblasti v Čechách (vymezené městy Roudnice nad Labem, Rakovník, Příbram, Strakonice, Tábor, Ledeč nad Sázavou, Kolín) a na sev. okraji vm. nářečí; byl zachycen i na Kladsku. Podoba sukňé je typická pro střm. nářečí. V lounském úseku byl zapsán tvar sukňach.
Stav ve městech je shodný s nář. okolím.
4 sukeň sloven. sukieň
sukní Tk, MČ, hluž. sukni
5 sukňí Ju 3, 7, Ru 5 — sukňi Ju 6, Ru 4, 5 — sukních Ju 5, Ru 2, 3 — sukňich Ju 2 — sukeň Ju 1–4, 6
6 —
7 Tvar gen. pl. byl také zkoumán na slově ovce. V Čechách se užívá tvaru ovcí, na stř. Moravě (až po Lipník nad Bečvou) byla zjištěna obměna ovcé. V několika lokalitách v čes.-pol. přechodových nářečích a na Ostravsku byl zapsán tvar ovcuv. Jinde na Moravě a ve Slezsku je forma ovec, na vých. okraji vm. nářečí v obměně ovéc. Vzhledem k tomu, že se daná položka v Čechách zkoumala jen na řídké síti bodů, zaznamenal výzkum regionalismus ovíc (< ovéc, se změnou é > í, to dloužením z ovec) jen na záp. okraji Čech. Pro střed Čech a sev. okraj vm. nářečí je příznačný tvar ovcích. Stav ve městech nebyl zjišťován.
Atlasy: ASJ II 92, OLA 232
Bt
