142      slz gen. pl. f. (1597) —

1    M         slz (sluz)

slzí

slzé (sluzé, slozé; slzí 670, 671, 673)

slzích — slzejch (sluzejch 510, 511, 512)

slzach 202

slzuv

2                 Morfologické rozrůznění gen. pl. substantiva slza vychází jednak z rozdílného zařazení substantiva k tvrdé nebo měkké deklinaci (na Moravě dochází pravidelně k zařazení substantiva k typu měkkému, v Čechách bylo patrně zachováno už stč. kolísání mezi a- a ja-kmeny, od tvaru nom. pl. slze vznikl gen. pl. slzí), jednak z různých vyrovnávacích tendencí v nářečích.

Byly sledovány též nář. hláskové obměny zakončení -ích > -ejch po souhlásce z (slzích × slzejch).

Vývoj slabičného l viz ČJA 4-109 slzy nom. pl. f. a ČJA 5, l sonans, s. 174–180.

3                 V svč. nářečích, na sev. Moravě a ve slez. nář. (mimo oblast přechodových čes.-pol. nářečí, kde je tvar slzuv) je běžný tvar gen. pl. slz, který se rozptýleně (většinou v dubletě) vyskytuje také jinde na území čes. národního jazyka. V rozsáhlé oblasti v Čechách (vymezené městy Roudnice nad Labem, Rakovník, Příbram, Strakonice, Tábor, Ledeč nad Sázavou, Kolín) a na sev. okraji vm. nářečí je tvar slzích. Na Novoměstsku byl zapsán tvar slzejch. Varianta slzé tvoří areál na území vyznačeném městy Třebíč, Znojmo, Brno, Boskovice a další areál na sev. Prostějovsku a sev. Kroměřížsku. Na ostatním území čes. národního jazyka je tvar slzí.

Stav ve městech je shodný s nář. okolím. Navíc se jako dubletní v mluvě většiny měst vyskytuje tvar slz.