141      koz gen. pl. f. (862)

1    M         koz

kozí (kozej 101)

kozé (-í 669–671, 673)

kozích — kozejch — kozéch 628, 62, 64

kozach 202, 208

kozouch 118

kozuv

2                 Zjišťoval se tvar gen. pl. substantiva koza.

Byly sledovány též nář. hláskové obměny v zakončení -ích > -ejch > -éch po souhlásce z (kozích × kozejch × kozéch).

V oblasti nářečí čuháckých zahrnujeme tvar kozí k typu s koncovkou -é; pokud by šlo o pův. i-kmenové zakončení, bylo by koncové -i jen krátké, protože staré í se zde důsledně krátí, srov. PRO Alb.

3                 V Čechách bez vých. okraje, na sev. okraji Moravy a ve Slezsku se objevuje tvar koz, shodný se spis. jazykem. Ve vých. polovině svč. nářečí, na sev. Ledečsku a na Novoměstsku byl zjištěn tvar kozejch. Pro střm. nářečí je charakteristický tvar kozé. Na ostatním území Moravy, ale i na Doudlebsku a jv. okraji Čech je doložen tvar kozí. Na sev. okraji vm. nářečí a ojediněle v Čechách mezi Prahou a Benešovem byl zapsán tvar kozích, tvar kozéch se vyskytuje ojediněle ve střm. nářečích. Na sev. od Ostravy, na Těšínsku a ve slez. obcích v Polsku byl zachycen tvar kozuv. Ve dvou lokalitách na záp. od Roudnice nad Labem byl zaznamenán tvar kozach.

Stav ve městech je shodný s nář. okolím. Do mluvy ve městech na východě území čes. národního jazyka proniká také tvar koz, shodný se spis. jazykem.