14        mez nom. sg. f. (1196) —

1    M         mez (též mňez 106)

meze

meza (méza 501, 747, medza 749, 750, 755, 830, m’edza 831–836, 84)

2                 Na mapě zaznamenáváme nář. podoby nom. sg. feminina mez. Byly zachyceny tvary mez × meza × meze. Forma mez, shodná se spis. jazykem, se skloňuje podle vzoru píseň. Podoba meza patří k substantivům na -za, -sa, která v dialektech náleží k ja-kmenové deklinaci (gen. sg. -e). Územní rozsah forem mez a meza dokazuje, že nejdříve proběhla přehláska, pak se odsunulo koncové -e. Přehláska vedla k homonymii nom. a gen. sg., a proto se na části území odstranila koncová samohláska -e. Tvar meze je výsledkem provedené přehlásky ’a > e (viz PRO E6). K formování rozdílu mez × meza viz ČJA 4-12 díže nom. sg. f.

3                 Formy mez a meza vytvářejí čes.-mor. protiklad. V celých Čechách s přesahem na Moravu na Zábřežsko a Litovelsko se užívá tvaru mez. Tento tvar proniká i do mluvy především mladé generace v mor. a slez. městech. Forma meza se vyskytuje na téměř celé Moravě a ve Slezsku. Přehlasovaná podoba meze byla zachycena v úzkém pruhu podél izoglosy mez × meza sev. od Boskovic a sev. od Litovle.