2                 Substantivum stavení patřilo k ьjo-kmenům. V gen. pl. je pravidelná koncovka -í (i u hláskové obměny stavéní). Koncové -ch (staveních) je podle složené (popř. zájmenné) deklinace, vzor jarní. Tvar staveň vznikl podle gen. pl. vzoru město – gen. pl. n. měst – tam, kde jsou tato substantiva v nom. pl. zakončena shodně koncovkou -a. Na Znojemsku se však jedná o pravidelnou hláskovou obměnu s redukcí a následným zánikem vokálu -i (dokládají se zde i podoby s náhradním dloužením vokálu -e- > -é-). Tvar staveňuv má koncovku od pův. u-kmenů maskulin.

3                 Téměř na celém území čes. národního jazyka je rozšířen tvar stavení, shodný se spis. jazykem. Obměna stavéní se nachází ve stř. části vm. nářečí. Tvar staveň byl zapsán na Znojemsku, Holešovsku a v přechodových čes.-pol. nářečích. Podoba staveních vytváří rozsáhlý areál ve středu, na jihu a západě Čech a dále se vyskytuje především na sev. okraji vm. nářečí. Forma staveňuv byla zaznamenána na vých. Hlučínsku a v přilehlých lokalitách v dnešním Polsku.

Stav ve městech je shodný s nář. okolím.

4    stavení  stč., Db, Gb, Tk, MČ, sloven. stavaní

5    staveňí Ru 5 — staveňi Po 1, Ju 4 — stavéňí Ju 7 — staveňích Ju 3, 5, Ru 2, 3 — staveňich Po 1, Ju 1, 2, 5, Ru 2, 4

6    —

Bt