ČJA 4
130 dní gen. pl. m. (1485) —
1 M dňí (dňә 603, 611, 614, 615)
dňích
dnú
dňú
dňuv
dnúch
dňúch 747
2 Nář. rozrůznění gen. pl. maskulina den (pův. n-kmen) vychází ze zařazení k typu host (i-kmen) nebo k tvrdému typu hrad nebo na Moravě a ve Slezsku k měkkému typu stroj (tj. tvary dní × dnů × dňů). Srov. ČJA 4-101 dny nom. pl. m.
Krácení koncové samohlásky i neprobíhá v sv. polovině Čech pravidelně (patrně vlivem spis. jazyka a v důsledku velké frekvence tohoto lexému, srov. PRO A1c). Vedle sebe se zde vyskytují podoby dní i dni. Naopak se na tomtéž území téměř důsledně krátí koncové -ů ve tvaru dnů.
3 Tvary gen. pl. maskulina den v nářečích netvoří ostře vymezené areály a není výjimkou, že se vedle sebe v jedné lokalitě vyskytuje i několik podob.
Téměř na celém území čes. národního jazyka je běžný tvar gen. pl. dní. V Čechách a na jz. Moravě se vedle něho dokládá tvar dnů, na Moravě na velkém území forma dňů. Tvar dních a vzácnější forma dnůch se vyskytují ve středním pruhu Čech (ohraničeném městy Louny, Plzeň, Strakonice, Prachatice, Jindřichův Hradec, Tábor, Benešov a Kolín), podoba dních byla zapsána též na sev. okraji vm. nářečí. Na tomto území byla sporadicky zaznamenána i forma dňůch. Tvar dňuv se zachoval ve slez. nářečích, především na záp. Ostravsku a širším Příborsku.
Stav ve městech je shodný s tradičním nář. okolím, navíc do mluvy ve městech proniká tvar dnů.
4 dní stč., Db, Tk, MČ, sloven., pol. dni
dnů Db, Tk, MČ
dňuv stč. -óv, hluž. dnjow
5 dňí Po 1, Ju 3, 6, Ru 4, 5 — dňi Po 1, Ju 1, 2, 4 — dňích Po 1, Ju 5. Ru 2, 3 — dňich Ru 1 — dnú Ju 3 — dnu Ju 1, Ru 4 — dňú Ju 7
6 OLA 2399, SSA 11.57
Bt
