129      koní gen. pl. m. (811) —

1    M         koňí

koňú

koňuv (koňuov 801)

koňích

koňúch

koňach 202

2                 Rozdíl v zakončení tvaru gen. pl. maskulina kůň (typ muž) se formoval už ve staré češtině, kde se u uvedeného podstatného jména v gen. pl. nahrazovala pův. nulová koncovka jo-kmenová zakončením podle u-kmenů (typ syn) nebo i-kmenů (typ host). K rozsahu hláskových změn v koncovkách -ů a -ůch viz mapu ČJA 4-122 sousedů gen. pl. m.

3                 Téměř na celém území čes. národního jazyka je tvar koní. Ve stř. pruhu Čech (ohraničeném městy Roudnice nad Labem, Příbram, Strakonice, Tábor, Benešov a Praha) a na sev. okraji vm. nářečí byl zjištěn tvar koních.

Forma koňů byla zapsána v sv. Čechách, na Prachaticku a Doudlebsku, na již. Moravě, Zábřežsku, Prostějovsku a Holešovsku. Ze Strakonicka a sev. okraje vm. nářečí je doložen tvar koňůch. Z Lounska se řídce dokládá podoba koňach.

Zcela ojediněle ve vých. polovině slez. nářečí a ve dvou lokalitách v Polsku byl zachycen tvar koňuv.

Ve městech tato položka nebyla zkoumána.