ČJA 4

128      hostí gen. pl. m. (2037) —

1    M         hostú

hoú

hostuv (hoscóv 755)

houv

hostúch

hosťúch 747–749

hosťí

hosťích

hostach 202

2                 Tvary gen. pl. podstatného jména host se v nářečích i ve spis. jazyce diferencují v důsledku zachování pův. i-kmenové deklinace (tvar hostí s pův. i-kmenovou koncovkou) nebo naopak v důsledku zařazení tohoto podstatného jména k typu pán (forma hostů), popř. na východě území čes. národního jazyka k typu muž (hosťů). K rozsahu hláskových změn v koncovkách -ůch viz mapu ČJA 4-122 sousedů gen. pl. m.

3                 V Čechách a na jz. Moravě se vyskytuje tvar hostů. Forma hosťů je typická pro Moravu. V záp. polovině slez. nářečí byl zapsán tvar hostuv, popř. hosťuv.

Ve vých. polovině slez. nářečí a v přechodných čes.-pol. nář. tvoří areál forma hostí; ta se rozptýleně vyskytuje také na ostatním území českého národního jazyka.

Podoby hostůchhostích jsou charakteristické pro velké území ve středu Čech (vymezené městy Roudnice nad Labem, Plzeň, Strakonice, Tábor, Benešov a Mladá Boleslav) a sev. okraj vm. nářečí. Ojedinělá forma hostach se dokládá z Lounska.

Ve městech nebyla tato položka zkoumána.

4    hostí  stč., Db, Tk, MČ, sloven., pol. gości, hluž. hosći

hostů  Db, Tk, MČ

hostuv  hluž. hosćow

5    hostú Ju 3 — hostu Po 1, Ju 1, 2, 4, 5, Ru 4 — hosťú Ju 7, Ru 5 — hosťu Ju 6 — hostúch Ru 2, 3

6    SSA 11.57.1, OLA 2242

Bt