128      hostí gen. pl. m. (2037) —

1    M         hostú

hosťú

hostuv (hoscóv 755)

hosťuv

hostúch

hosťúch 747–749

hosťí

hosťích

hostach 202

2                 Tvary gen. pl. podstatného jména host se v nářečích i ve spis. jazyce diferencují v důsledku zachování pův. i-kmenové deklinace (tvar hostí s pův. i-kmenovou koncovkou) nebo naopak v důsledku zařazení tohoto podstatného jména k typu pán (forma hostů), popř. na východě území čes. národního jazyka k typu muž (hosťů). K rozsahu hláskových změn v koncovkách -ů a -ůch viz mapu ČJA 4-122 sousedů gen. pl. m.

3                 V Čechách a na jz. Moravě se vyskytuje tvar hostů. Forma hosťů je typická pro Moravu. V záp. polovině slez. nářečí byl zapsán tvar hostuv, popř. hosťuv.

Ve vých. polovině slez. nářečí a v přechodných čes.-pol. nář. tvoří areál forma hostí; ta se rozptýleně vyskytuje také na ostatním území českého národního jazyka.