127      loket gen. pl. m. (1642) —

1    M         loket (lokeť 616, 653, lochet 321)

loktú

lokťú (okťú 701, 729, 731, 734)

lokťuv (łokcóv 755)

lokťúch 722, 738, 747 (okťúch 738)

lokťí (okći 832, okťí 731, též 424)

lokťích

X          loktůch

2                 Byl mapován genitiv plurálu podstatného jména loket (původní t-kmen) ve významu ‚stará délková míra‘ ve funkci numerativu (např. ve spojení pět loket), v němž si tento výraz na většině území Čech a na jz. Moravě zachoval starý tvar genitivu plurálu t-kmenové deklinace s nulovou koncovkou. V nářečích na vých. polovině území čes. národního jazyka a ojediněle i v Čechách přechází toto substantivum k produktivním deklinačním typům (tj. hrad, stroj, popř. i host); jeho tvary se tak neliší od skloňování jiných pod statných jmen rodu mužského těchto typů. K rozsahu hláskových změn v koncovkách -ů a -ůch viz ČJA 4-122 sousedů gen. pl. m.

V Čechách se výzkum prováděl pouze na opěrné síti bodů, proto nemohl být mapován přesný rozsah tvarů loktůch a loktů. Forma loktůch se nepochybně rozkládá na území zhruba stejném jako tvar sousedůch.

3                 Stará forma loket se zachovala v celých Čechách a na jz. Moravě. Ostatní varianty jsou novější. Sporadicky v Čechách a na jz. Moravě byl dále zapsán tvar loktů. Pro Moravu (bez jz. úseku) je charakteristická varianta lokťů. Ve slez. nářečích a v sv. polovině vm. nářečí se vyskytuje tvar loktí. Především pro Opavsko, záp. Ostravsko a Příborsko je typický tvar lokťuv. Na sev. okraji vm. nářečí byly zachyceny nedubletní varianty loktích a lokťůch.

Ve městech tato položka nebyla zkoumána.