127      loket gen. pl. m. (1642)

1Mloket (lokeť 616, 653, lochet 321)

loktú

lokťú (okťú 701, 729, 731, 734)

lokťuv (łokcóv 755)

lokťúch 722, 738, 747 (okťúch 738)

lokťí (okći 832, okťí 731, též 424)

lokťích

Xloktůch

2                 Byl mapován genitiv plurálu podstatného jména loket (původní t-kmen) ve významu ‚stará délková míra‘ ve funkci numerativu (např. ve spojení pět loket), v němž si tento výraz na většině území Čech a na jz. Moravě zachoval starý tvar genitivu plurálu t-kmenové deklinace s nulovou koncovkou. V nářečích na vých. polovině území čes. národního jazyka a ojediněle i v Čechách přechází toto substantivum k produktivním deklinačním typům (tj. hrad, stroj, popř. i host); jeho tvary se tak neliší od skloňování jiných pod statných jmen rodu mužského těchto typů. K rozsahu hláskových změn v koncovkách -ů a -ůch viz ČJA 4, 122 sousedů gen. pl. m.

V Čechách se výzkum prováděl pouze na opěrné síti bodů, proto nemohl být mapován přesný rozsah tvarů loktůch a loktů. Forma loktůch se nepochybně rozkládá na území zhruba stejném jako tvar sousedůch.

3                 Stará forma loket se zachovala v celých Čechách a na jz. Moravě. Ostatní varianty jsou novější. Sporadicky v Čechách a na jz. Moravě byl dále zapsán tvar loktů. Pro Moravu (bez jz. úseku) je charakteristická varianta lokťů. Ve slez. nářečích a v sv. polovině vm. nářečí se vyskytuje tvar loktí. Především pro Opavsko, záp. Ostravsko a Příborsko je typický tvar lokťuv. Na sev. okraji vm. nářečí byly zachyceny nedubletní varianty loktích a lokťůch.

Ve městech tato položka nebyla zkoumána.