125      pekařů gen. pl. m. (54) —

nožů (336)

1    M         pekařú

pekařúch

pekařuv (pekaróv 755)

pekaři (p’ekoři 832–836)

2                 Substantivum pekař (pův. jo-kmen, typ muž) má v gen. pl. m. na téměř celém zkoumaném území koncovky shodné se substantivy tvrdého typu (srov. ČJA 4-122 sousedů gen. pl. m.). Forma pekaří vznikla převzetím pův. i-kmenového zakončení -í (typ host). K rozsahu hláskových změn v koncovkách -ů a -ůch viz mapu ČJA 4-122 sousedů gen. pl. m.

3                 Téměř na celém území čes. národního jazyka je forma pekařů. Ve středu Čech (mezi Louny, Strakonicemi a Benešovem) a dále na sev. okraji vm. nářečí byl většinou jako dubletní zapsán tvar pekařůch. Pro slez. nářečí je charakteristická podoba pekařuv.

Tvar pekaří tvoří areál na území Slezska.

Stav ve městech je shodný s nář. okolím.