123      hochů gen. pl. m. (1890)

1Mhošu

hoší 506, 509

Nhochú

2                 Na mapě sledujeme pozitivně pouze rozšíření tvarů gen. pl. hošu a hoší. Tvar hošu vznikl analogickým vyrovnáním slovního základu podle nom. pl. (tvar hoši), srov. též ČJA 4, 188 hochy instr. pl. m. Navíc v daném nářečí nastává pravidelné krácení koncovky ů > u, jeho rozsah srov. ČJA 4, 122 sousedů gen. pl. m. a PRO A1c. Tvar hoší vznikl přejetím koncovky-í od pův. i-kmenů, typ hostí.

3                 Podstatné jméno hoch se nevyskytuje na celém území čes. národního jazyka (srov. ČJA 1, 1 chlapec), nýbrž jen v sv. polovině Čech. Na tomto území se užívá tvar hochů, shodný se spis. češtinou (na mapě jej nezobrazujeme). Jako dubletní zde byl zapsán tvar hošu, a to především v svč. nářečích (bez již. okraje) a dále na Novoměstsku, Roudnicku a Mělnicku. Ve dvou lokalitách na Novoměstsku je doložen tvar hoší.

4    hochů  stč. -óv, Db, Tk, MČ

5    hošu Ju 2, 4 — hoší Po 1 — hoši Po 1 — hochú Ju 3 — hochu Ju 1, Ru 4 — hochúch Ru 2 — hochuch Ju 5

6    —

Bt