12        díže nom. sg. f. (458) —

1    M         ďíže

ďíža (dz’ieža 801)

ďíž (též 420, 61)

2                 V nom. sg. byl vedle ja-kmenového feminina díže zaznamenán i tvar díža s neprovedenou přehláskou, srov. PRO E6, a tvar díž. Územní rozsah forem díž a díža ukazuje, že nejprve proběhla přehláska, pak došlo k odsouvání koncového -e. Přehláska způsobila tvarovou homonymii nom. a gen. sg., a proto na části území došlo k odstranění koncové samohlásky -e.

Spisovné jsou obě podoby, díž i díže.

3                 Hranice oddělující rozšíření obou podob jsou ostré. Forma díž se vyskytuje na větší vých. části Čech s přesahem do sev. centrálního úseku střm. nářečí. Na celém zbývajícím území Čech je tvar díže, který zasahuje