119      dveře nom. plt. f. (163) —

1    M         dveře — dvéře (dvíř 119) — dviře (dv’ijře 831, džv’yře 835, 836)

dveři (-řə 611, 614) — dveř — dvéři (i: jen PRO F2b)

dveřa plt. n.

2                 Pomnožné jméno rodu ženského dveře je od původu i-kmen. V nom. se v našich dialektech uplatňují vedle staré koncovky -i (dveři) novotvary podle ja-kmenů (dveře) nebo podle středních jo-kmenů (dveřa); koncovka -a je příznačná pro pomnožná a hromadná jména zejména na jv. Moravě.

Podoby s variantou -, zapisované v centr. úseku střm. nářečí, jsou patrně výsledkem pravidelné hláskové změny i >  po ř (PRO F1).

Na mapě se sledují i hláskové diference kořenného e: jednak kvantitativní rozdíly e × é, jednak úžení é > í a následné krácení v čes.-pol. nářečích.

Jako spisovné jsou kodifikovány podoby dveře a dvéře.

3                 Největší územní rozsah má forma dveře, která pokrývá celé Čechy s úzkým pásem Moravy při zemské hranici s přesahem až na Boskovicko a též území zhruba mezi Prostějovem a Kyjovem; proniká rovněž do mluvy mor. měst. Z vých. Čech jsou doloženy podoby se zdlouženou kmenovou samohláskou dvéře a pro území přechodných čes.-pol. nářečí je typická varianta dviře.

Tvar dveři je běžný především v již. polovině střm. nářečí (s výjimkou Vyškovska), na Holešovsku a Kroměřížsku, v sev. polovině vm. nářečí a v nářečích slez.; na sv. Valašsku má hláskovou obměnu dvéři. V centr. úseku střm. dialektů byla zapsána obměna dveř.

Areál na Břeclavsku a již. Uherskobrodsku se vyděluje podobou dveřa.