115      zdi nom. pl. f. (106) —

1    M         zďi (zdzi 755)

zďe

zďa plt. n. (též 739 nedubl., 814)

2                 Tvary nom. pl. substantiva zeď (i-kmen) se v našich nářečích liší svým původem. Uplatňují se zde tři různé nominativní koncovky: -i (pův. koncovka i-kmenová), -e (koncovka ja-kmenová) a -a (koncovka o-kmenů neuter). Koncovka -a svědčí o nář. chápání této formy jako kolektiva.

Ve většině slez. nářečí se lexém zeď nevyskytuje.

3                 Izoglosy rozšíření nář. tvarů nom. pl. substantiva zeď rozdělují zkoumané území na čtyři poměrně vyhraněné areály.

Podoba zdě je příznačná pro větší území záp., sev. a vých. Čech s přesahem až do sev. části centr. úseku střm. nářečí.

Forma zdi vytváří dva areály. Jednak je charakteristická pro již. a jv. Čechy (vých. od linie měst Benešov – Železná Ruda) a pro záp. Moravu zhruba až po řeky Svitavu a Svratku, jednak pro jv. slez. nářečí, pro Valašsko a úzký příhraniční pás vm. nářečí včetně dialektů kopaničářských. Jako dubletní výraz se tvar zdi objevuje poněkud hojněji zejména v svč. nářečích, na Klatovsku, Plzeňsku i na vých. Moravě; častý je též v městské mluvě.

Velkou oblast na Moravě – zhruba mezi městy Brno, Břeclav, Uherský Brod, Vsetín a Kroměříž – pokrývá tvar zďa.