114      nitě nom. pl. f. (598) —

1    M         ňiťe (ňәťe 423, hňiťe, hinťe) — ňíťe (hňíťe)

ňiťi (ňiťy 701, ňeťi 613, ňәťi 611, ňťi 613, 614, әnťә 611, hňiťi, hinťi) — ňíťi

2                 Na nář. tvarech zakončení nom. pl. slova nit (pův. i-kmen) lze sledovat tendenci přecházení substantiva typu kost k typu růže. Koncovka -i (niti) je stará i-kmenová koncovka, zatímco -e (nitě) je od původu koncovka ja-kmenová.

Obě uvedené podoby (niti a nitě) jsou kodifikovány jako spisovné.

Vedle rozdílů tvaroslovných zachycuje mapa i diferenci v kvantitě kořenné samohlásky (nitě × nítě); nesleduje však rozsah podob s protetickým h- (hniti); tyto varianty postihuje mapa ČJA 4-17 nit nom. sg. f.

3                 Územní diference nitě (event. nítě) × niti má v podstatě charakter čes.-mor. protikladu.

Tvar nitě je běžný v již. a jv. Čechách, odděleně také v úzkém vých. pásu vm. nářečí (vých. od linie Vsetín–Uherský Brod) a častý je též v centr. úseku střm. nářečí. Jako dubletní se porůznu vyskytuje i v jiných oblastech Čech, kde jinak převažuje hlásková varianta nítě; podoba nitě proniká i do městské mluvy na Moravě a ve Slezsku.

Téměř na celé Moravě a ve Slezsku je běžná forma niti, na nejvýchodnějším okraji Čech varianta níti.