113      kosti nom. pl. f. (414) —

1    M         kosťi (kosťә 603, 611, kosci 755)

kosťe

2                 Mapa nář. rozrůznění koncovek nom. pl. slova kost (i-kmen) ukazuje územně okrajovou tendenci k přecházení k produktivnějšímu typu růže. Nelze vyloučit, že tento jev navazuje na prosazující se unifikace v koncovkách všech skloňovacích typů, které ve svém důsledku vedou k zjednodušení soustavy deklinačních typů na tomto území.

3                 Na celém území národního jazyka je běžná podoba kosti. Forma kostě je charakteristická pouze pro záp. a sz. okraj Čech a jako nedubletní byla zaznamenána i místy na Moravě (na Prostějovsku a Uherskobrodsku).