112      vidle nom. plt. f. (762) —

1    M         vidle — vídle (též 126) — vjidle — bidle (bille 105, bídle 246, 250)

vidly (vjydy 701) — vidl

2                 Slovo vidle (psl. *vidla sg. – a-kmen) patří ve spis. jazyce do skupiny pomnožných jmen; má jen pl. tvary. V nom. vedle koncovky -e, příznačné pro spis. jazyk (typ růže), se v nářečích uplatňuje i koncovka -y (typ žena). Tvar pl. vidly je původní a kolísání mezi tvrdým a měkkým typem se dokládá již ve staré češtině.

Hranici mezi oběma skloňovacími typy nelze dnes přesně postihnout s ohledem na skutečnost přecházení substantiv na -la na Moravě k měkkému skloňovacímu typu. U formy s - by mohlo jít o novotvar, analogický podle typu kráv (srov. PRO D2abc).

Mapa rovněž registuje některé hláskové varianty: diferenci kvantitativní (vidle × vídle), relikty rozložených měkkých retnic (vídle × vjidle) a záměnu retnic (vidle × bidle).

3                 Na většině zkoumaného území je běžný tvar vidle, v záp. a stř. Čechách se vyskytuje téměř výlučně ve variantě vídle.

Další hláskové obměny byly zachyceny jen jako starší dublety, a to podoba vjidle zejména na Českobudějovicku a Třeboňsku a bidle v Podkrkonoší a porůznu i v střč. nář. oblasti. Forma na - byla zaznamenána jen na části centr. úseku střm. nářečí (hlavně mezi Litovlí a Olomoucí).

Na území nářečí vm. (bez již. úseku) a slez. je rozšířena forma vidly. Ve městech v této oblasti byla často zapsána i podoba vidle.