109      slzy nom. pl. f. (1596) —

1    M         slzy (sәl- 101, 103, 105, 110, 304, selzi 104, sylzy 829, slouzi 456, 461) — slz — sluzi 418, 428, 511 (sluzy 82) — suzi 705, 724, 750 — lzy

slze (sәl- 305, 307–310, 322, 323, 337, sulze 822) — sluze — slouze — suze (súze 738)

slza plt. n.

2                 Vedle rozdílu v koncovkách zařazujících slovo slza (pův. a-kmen) k tvrdému nebo měkkému typu feminin (slzy × slze) se v nářečích uplatnila i koncovka někdejších o-kmenů neuter (slza), která se často užívá u pomnožných jmen.

Není bez zajímavosti, že koncovka -e (vzor růže) je běžná téměř na celém zkoumaném území s výjimkou větší části svč. nářečí, přechodových nářečí čes.-pol., kde se uplatňuje koncovka -y (vzor žena), a mikroareálu mezi Kyjovem a Břeclaví; tam je obvykle koncovka -a (slza). V centr. úseku střm. nářečí je koncové - patrně podle zakončení typu kráv (viz ČJA 4-107 mísy nom. pl. f.).

Na mapě se zobrazuje též územní rozšíření různých výsledků vývoje souhláskové skupiny se starým slabičným l, a to podoby se slabičným l (slzy), formy s pobočnou slabikou vzniklou zjednodušením skupiny sl- > l- (lzy) a tvary s průvodním vokálem (sluze, slouze), včetně zjednodušení po splynutí s u (suze).