108      meze nom. pl. f. (1197) —

1    M         meze (mňeze 106, medze 747, m’edze 831–836)

mezy — mez

2                 Mapa zaznamenává tvar nom. pl. slova mez (pův. ja-kmen) v čes. nářečích. Koncovka -e v sledovaném tvaru je pův. zakončením, koncovka -y výrazem přechodu k a-kmenovému sklonění.

Ve střm. nářečí, kde dochází k přecházení slov na -za k měkkému skloňovacímu typu obecně, lze zapsanou koncovku - považovat spíše za analogický novotvar podle forem s pravidelnou změnou y >  (srov. PRO D2a), která je běžná u typu kráva (krávy > kráv).

3                 Téměř na celém území čes. národního jazyka je běžná forma meze, shodná se spis. jazykem. Jen pro malou oblast stř. Slezska je příznačný tvar mezy. V již. části centr. úseku střm. nářečí byla registrována podoba mez.