ČJA 4
107 mísy nom. pl. f. (313)
kozy (861)
1 M mísy — misy — mis
míse — mise (mňise 701)
2 Diference v zakončení nom. pl. u slova mísa (původní a-kmen) plynou ze zařazení tohoto slova buď k tvrdému skloňovacímu typu žena (koncovka -y), nebo k měkkému typu růže (koncovka -e).
V střm. nářečích koncovka -e je s největší pravděpodobností od původu ja-kmenová (není tedy výsledkem změny y > e). V centr. úseku střm. nářečí zachycenou formu s - lze považovat za analogický novotvar podle typu kráv .
Mapa též eviduje varianty s kořenným -i-, jež příslušejí do typu tzv. moravské krátkosti.
3 Diference typů mísy × míse vytváří výrazný územní protiklad.
V Čechách je běžný tvar mísy, hlásková varianta misy je příznačná pro Podkrkonoší, vých. okraj jzč. nářečí a též pro Slezsko.
Na téměř celé Moravě je běžná podoba mise, v centr. úseku střm. nářečí se setkáváme s variantou mis. Podoba míse byla soustředěněji zaznamenána již. od Českých Budějovic.
Situace ve městech se v podstatě shoduje s venkovským okolím, v mor. městech se navíc dokládá podoba misy.
4 misy sloven. a pol. misy, hluž. -y
mísy stč., Jg, Tk, SSJČ
5 mísi Po 1, Ju 1–5, Ru 2–4 — mise Ju 6, 7, Ru 5
6 ASJ II 73:65, AJK 565, SSA 11.28
7 Územní rozložení koncovky nom. pl. substantiva koza se v podstatě shoduje se stavem, jak ho zaznamenává položka mísy. Rozdíl je pouze ve větším rozšíření podoby na -y (kozy), která zasahuje až na sv. Novoměstsko, též na již. Opavsko, a objevuje se také – většinou jako nedubletní – v kopanič. úseku vm. nářečí.
Fi
