103      lokty nom. pl. m. (1640)

1    M         lokty

lokte (lochte též 321)

lokťe (lokce 755, okťe 701, 729, 731, 734, 738, 832, ochťe 701)

X          lokťi 45

2                 Mapa sleduje zeměpisné rozšíření nář. podob nom. pl. substantiva loket (pův. t-kmen).

Vedle pův. koncovky -e (lokte) se zde uplatňují koncovky -y a -ě v závislosti na zakončení základu; podoby na -t přešly k typu hrad, formy na -ť, jež jsou sekundárním důsledkem přechodu k měkkému typu, se skloňují podle vzoru stroj.

Výzkum – v Čechách prováděný jen na opěrné síti – byl zaměřen i na zjištění případných morfologických rozdílů sledovaného slova ve významu ‚část ruky‘ (položka 1640) a ‚délková míra’ (1641), které přežívají ve spis. jazyce. Ty však nebyly, až na malé výjimky (např. na záp. Brněnsku formy loktě ‚část ruky‘ a lokte ‚délková míra‘), prokázány.

3                 V Čechách se vyskytuje forma lokte v dubletě s tvarem lokty; ten je výlučný v oblasti čm. nářečí a proniká i do mluvy měst. Forma lokte tvoří souvislé území též v jz. části střm. nářečí.

Na Moravě zhruba vých. od linie Nové Město na Moravě – Moravský Krumlov a ve Slezsku je běžná podoba loktě.