ČJA 4
102 kameny nom. pl. m. (1215) —
1 M kameny
kameňi
kameňe (kamjyňe 831, kamyňy 818)
2 Tvary nom. pl. substantiva kámen (původní n-kmen muž. rodu) v současné době ukazují především rozdíly plynoucí ze zařazení k měkkému nebo tvrdému sklonění (kameně, kameni × kameny).
Pův. n-kmenová koncovka -e zanikla již v prehistorické době a výrazem přechodu sledovaného slova k o-kmenům je podoba se zakončením -i (kameni). Tvar kameny je důsledkem přiklonění ke skloňovacímu typu
hrady. Forma kameně má koncovku podle měkkého
skloňovacího typu stroj, ke kterému se slovo přiřadilo v dů-
sledku neprovedení depalatizace ň > n nebo paradigmatického vyrovnávání.
3 Podoba kameny je typická pro celé Čechy a přilehlou záp. část Moravy; jako novější varianta proniká i do mor. a slez. měst. Forma kameni, většinou jako dubletní, se vyskytuje v svč. nářečích a též v dol. Poohří.
Na Moravě a ve Slezsku je běžný tvar kameně.
4 kameně stč. kamenie, pol. kamienie, hluž. kamenje
kameny Db, Tk, MČ, sloven.
5 kameňe Ju 7, Ru 5 — kamene Ru 1 — kameňi Ju 1 — kameni Ju 1–3, Ru 2–4 — kámeni Po 1
6 AJK 566
Fi
