101      dny nom. pl. m. (1484)

1    M         dny

dňi (ňňi 101, 105, 106, 506, nňi 103, 323, ňi 110, dňy 701)

dňí

dňe (nňe 103)

dňa (též 726)

2                 Mapa zachycuje územní rozšíření různých forem nom. pl. substantiva den (n-kmen muž. rodu). Pův. koncovka tohoto tvaru -e (dne) byla již na začátku historické doby v důsledku splynutí n-kmenů s jo-kmeny muž. rodu nahrazena koncovkou -i (dni). Jako novotvary lze hodnotit koncovky přejaté od jiných skloňovacích typů při vyrovnávacích procesech i přes hranice rodů: -y (dny jako hrady), -e (dně jako stroje – v důsledku neprovedení depalatalizace ň > n; v přechodových čes.-pol. nářečích spíš vlivem polštiny), -a (dňa jako města, popř. analogicky podle nepřehlasovaných podob jo-kmenů stř. rodu typu pola, vejca) a také koncovku -í (tvar dní jako relikt někdejších i-kmenů muž. rodu).

3                 Většinová podoba dni je běžná po celých Čechách a na přilehlé záp. Moravě, dále tvoří souvislé území ve slez. nářečích (mimo přechodová nářečí čes.-pol.) a na Valašsku s výběžkem až na Uherskobrodsko. V sev. polovině Čech je hojná dubletnost i tripletnost forem. Příznačný je tu zejména tvar dní, ale také dny, který se objevuje jako mladší podoba rovněž ve městech na celém zkoumaném území.

Forma dně pokrývá většinu střm. nář. oblasti s přesahy na území vm. nářečí až k Uherskému Brodu a Vsetínu, odděleně tvoří areál ještě v přechodových nářečích čes.-pol.; je též hojná v Podkrkonoší a na Náchodsku s Kladskem. Vých. Břeclavsko se vyděluje variantou dňa.