ČJA 4
100 vousy nom. pl. m. (1623) —
1 M vousi (též 45) — fousy (funsy 818) — fós
fouse (fósə 645)
fousa
2 Vedle nář. rozdílů v tvarech nom. pl. substantiva vous (původně o-kmen mužský) způsobených přechodem tohoto jména k měkkému skloňovacímu typu (fousy × fouse) vystupuje ještě rozdíl vyplývající snad z uplatnění koncovky analogické podle nepřehlasovaných podob jo-kmenů stř. rodu (fousa podobně jako vejca, pola); tak usuzujeme dle jazykovězeměpisné situace na Moravě, srov. ČJA 4-105 vejce nom. pl. n., ČJA 4-104 pole nom. pl. n. Proti tomuto předpokladu by nemusela být ani skutečnost, že se jedná o substantiva jiného rodu, neboť koncovka -a (od původu koncovka o-kmenů neuter) je příznačná pro pluralia tantum všech rodů (např. oblaka, luka).
Také u tvaru fouse nelze přesně určit, zda v jz. části střm. nářečí je koncovka -e v důsledku přechodu k měkkému typu skloňování či zda jde o pravidelný hláskový vývoj y > e () (srov. výše položku vozy).
Na mapě se rovněž sleduje okrajová hlásková diference fousy × vousy.
3 Podoba fousy je charakteristická pro celé území Čech a pro slez. nářečí, na Moravě pro téměř celou oblast čm. nářečí s přesahem až na Boskovicko a dále pro sev. a sv. úseky vm. nářečí, proniká i do mluvy mor. měst. V centr. úseku střm. nářečí byla zapsána podoba fous.
Tvar fouse pokrývá oblast na záp. Moravě se středem na Třebíčsku.
Na velké části stř. a jv. Moravy, vymezené na západě linií měst Boskovice a Znojmo a na východě Vsetín a Uherský Brod, je běžná forma fousa.
Jen ve městech (zejména na sev. Moravě) byla zachycena hlásková varianta vousy, shodná se spis. jazykem.
4 fousy SSJČ ob., pol. fusy plt.
vousy Db, Tk, MČ, hluž. -y
5 fúsa Ru 5 — fousi Po 1, Ju 1–3, Ru 2–4 — fúsy Ju 7
6 SSA 11.55
Fi
