ČJA 4
1 kámen nom. sg. m. (1211)
řemen (665)
jelen (1467)
1 M kámen — kamen
kameň
2 Zkoumaly se morfologické diference v zakončení nom. sg. výrazu kámen (pův. mužský n-kmen). Forma kámen, shodná se spis. jazykem, je od původu tvar akuzativní (starý nom. sg. zněl *kamy), který v důsledku vyrovnání paradigmatu pronikl do nominativu. Morfologická forma kameň je výsledkem splynutí podoby nom. sg. kamen s měkkým deklinačním typem (pův. jo-kmeny, dnes typ stroj); přechod byl umožněn kmenovou analogií (podle dativu-lokálu kameni). Ve slez. nářečích je však měkkost koncové souhlásky zachována patrně v důsledku neprovedení depalatalizace souhlásek (pračeská podoba *kamen’); k rozdílům v zakončení -n × -ň srov. též II-132 pramen.
Vedle uvedeného rozdílu morfologického dokládá nář. materiál též hláskový rozdíl v kvantitě kořenné samohlásky (kámen × kamen ⁄ kameň).
3 Zhruba v sev. polovině Čech s Plzeňskem a Chodskem (bez nejvýchodnějšího okraje svč. nářečí) je rozšířena forma kámen. Zbývající část Čech spolu se záp. Moravou se vyznačuje hláskovou variantou kamen. Stř. a vých. Moravu a Slezsko charakterizuje forma kameň.
Situace ve městech se v podstatě shoduje s nář. okolím. Zč. a většina sm. pohraničních měst a města slezská dokládají navíc variantu kamen. Je pozoruhodné, že podoba kámen do městské mluvy v oblastech s jinou nář. podobou s výjimkou sm. pohraničních měst neproniká.
4 kámen stč., Db, Tk, MČ
kameň sloven., pol. kamień, hluž. kamjeń
5 kámen Po 1, Ju 1–5, Ru 2–4 — kamen Ju 4, Ru 1 — kameň Ju 6, 7, Ru 5
6 ASJ IV 18:6b
7 V nom. sg. mužských n-kmenů zkoumaných na položkách řemen (665) a jelen (1467) byly zaznamenány formy řemen × řemeň; jelen × jeleň. Rozsah tvrdých a měkkých morfologických variant se zhruba kryje s formami nom. sg. kámen × kameň, a to zejména v již. úseku průběhu izoglosy na záp. Moravě; sev. úsek izoglosy oddělující podoby řemen × řemeň prochází Zábřežskem, u forem jelen × jeleň zahrnuje podoba shodná se spis. jazykem Zábřežsko celé.
Atlasy: OLA 830
Ši