ČJA 3
99 kupka sena (1067)
1 M kopa — kúpa (též 160, 162)
kopka — kúpka (kupka 131, 144, 146, 151)
kopice
kopen m. 202, 204 (kopena 203)
kopenec (kop’yňec 832, 833)
kúpje n.
daňek (též 123)
babinec (babíňec 755)
bab’ok 834–836
stožek
čapka 751–753
S bobek 161, dudek 159, návidu̯o 757
N hrobek, svinka, sviňa, buda, chalupa, ostrb, ostryv
2 Na mapě jsou zachyceny nářeční názvy pro menší kupky sena, které se dělaly zpravidla po jednodenním sušení trávy na slunci, tedy ze sena ještě poměrně málo suchého. Větší kopy byly formovány ze sena suššího a zejména ze sena jetelového. U položky byli explorátoři upozorněni na nutnost odlišit tyto menší a větší kopy, popř. kupky podlouhlé nebo seno shrnuté pouze do pásů. Vcelku je shromážděný materiál jednoznačný, menší problém byl jen s názvem kopa (kůpa), který někde může označovat velké i malé kopky a k přesnějšímu rozlišení se užívá atributů malá, velká, tvrdá, měkká. Tam, kde uvedený název byl zapsán jako jediný, byl mapován, neboť jej lze považovat za plně ekvivalentní označení i menší kopky. Správnost našeho postupu potvrdila KLA.
Nemapovali jsme nesoustavně zapsaná pojmenování pro velké kopy sena s dřevěnými konstrukcemi (s kůly, trojáky, sušáky) nebo s ostrvemi (tj. s okleštěnými kmeny s delšími pahýly větví) a také výrazy svinka, svině (zapsané často na Frýdecku a na Těšínsku), označující podlouhlé kupy sena.
Konfrontace našeho materiálu se zápisy v KLA jednak potvrdila sporadické doklady, jednak umožnila některé doklady vyloučit a průběh zakreslených izoglos v detailech zpřesnit. Podle KLA se již. od Vsetína vyskytuje také varianta dlopka.
Shromážděné nář. výrazy pro kupku sena se poměrně málo liší lexikálně, výraznější jsou diference slovotvorné, popř. rodové (např. kopka × kopice × kopenec; kopa × kůpě n. × kopen m.) a také hláskoslovné (např. kopa × kůpa).
Protože slova kopa, kůpa, kopka, kopice, kopen, kopenec mají stejný základ, považujeme rozdíl mezi nimi za slovotvorný; výrazy kopen, kopenec jsou utvořeny od slovesa kopit (to bylo odvozeno od kopa), výrazy kopa, kopka, kopice aj. od slovesa kopat.
3 Poměrně značná územní rozrůzněnost je dána hlavně rozdíly slovotvornými. Na většině území převládají výrazy odvozené od základu kop- (popř. v obměně kůp-).
Největší oblast patří výrazu kopka. Zabírá téměř celou Moravu a Slezsko. V Čechách se vyskytuje na rozsáhlém území záp. poloviny střč. nářečí. V hláskoslovné obměně kůpka se dokládá na širším Plzeňsku a v širokém pásu na sev. a vých. okraji svč. nářečí a na většině nářečí českomoravských. Slovotvorná varianta kopenec je charakteristická jednak pro Chodsko a Domažlicko, jednak pro již. Strakonicko. Inventář variant základového výrazu doplňuje slovo kopice, jež vytváří územní celek mezi Prachaticemi a Českými Budějovicemi s výběžkem k severu až za Písek.
Základní formu kopa nacházíme na vých. a již. Klatovsku (zde často spolu s rodovou variantou kůpě n.) a ještě na vých. Českobudějovicku a na jz. Moravě. Hlásková obměna kůpa charakterizuje zvl. Táborsko s Ledečskem a přilehlý jv. okraj jzč. nářečí s malým přesahem na záp. Moravu.
Jiný základ má slovo daněk, jež zabírá značné teritorium Kolínska, Královéhradecka a jz. Vysokomýtska. Slovo babinec je rozšířeno na jv. okraji Slezska a na přilehlém vých. Valašsku; odděleně se vyskytuje ještě na vých. Uherskobrodsku. Výraz stožek vytváří mikroareál jz. od Příbora a slovo čapka mikroareál již. od Vsetína.
4 babinec jen nář.; Kt mor. Val., SSJČ nář. — K baba (podle příznaku „rozložitý, neforemný jako bába“).
babják jen nář.; Kt mor. Val. — Viz babinec.
bobek v sled. významu jen nář. (SSJČ ‚drobná kulatá věc‘) — Specifikací.
čapka v sled. významu jen nář.; Kt čapa, čopa u Val. Klobouk — Přenesením.
daněk v sled. významu jen nář.; Kt — Podle Mch nejasné. Patrně k dát (kupka = co bylo dáno na kupku); nelze vyloučit, že lid. etymologií mohlo být přiřazeno k názvu zvířete.
dudek v sled. významu jen nář. — Nejasné. Snad souvisí se spojením sedět na dudku ‚dřepět‘, srov. I-31 (kopky sena mohou připomínat dřepícího člověka).
kopa stč., Jg, SSJČ též kupa, SSJ, pol., hluž. — Od kopat vznikla subst. kop m. i kopa f., pův. ‚hromada nakopané země, pak hromada vůbec‘.
kopen jen nář. — Ke kopit, viz kopenec.
kopenec SSJČ zast. a nář., Kt — Ke kopit ‚dělat kopky‘ (z deverbálního adj. kopený).
kopice SSJČ zast. a nář., Kt — Od kopa.
kopka Jg, SSJČ dem. ke kopa, pol. — Dem. od kopa.
kůpa stč. kópa, Jg, SSJČ zast. a nář., hluž. kupa — Podoba se starobylou kvantitou.
kůpě n. jen nář. — Z kopa příklonem k subst. typu kuře.
kůpka jen nář.; Jg, SSJČ i hluž. kupka — Dem. ke kůpa, viz tam.
návidlo jen nář.; Kt Veselí na Mor. (Jg i SSJČ návidlí nář. ‚co se nabere najednou na vidle‘) — Z předl. spojení na vidle (seno se nabíralo na vidle a ukládalo na kopku).
stožek v sled. významu jen nář.; Jg dem. (SSJČ dem. ke stoh ‚kupa srovnané slámy, obilí‘, pol. dem. stożek ‚kopa sena kolem kůlu‘) — Dem. k stoh, psl. *stogъ (souvisí se stožár; stoh sena se stavěl kolem kůlu zaraženého do země).
5 kopka Ju 4, 7, Ru 3 — kupka Po 1 — kupka Ju 1 — kopa Ju 6 — daňek Ju 2, 3 — pošór Ru 5
6 ASJ IV 150, AJŚ 106, AJK 293, SSA 1.2
Bh