89 obilní síto (679b)

1    M         řešeto — hřešeto — řešato — hřešato (též 422)

říčice (rjéčica 755) — hříčice 422, 729 (hřiečyca 801) — řičice (řy-, ri- 737, řyšyca 808, 815) — řečica — řeďice
221, 257 — říťice — řiťice (h- 462, řə- 611, 612, 615, -eca 514, ře- 136, 503, 504, 515, 604)

tok

přetak

sejto

2                 Mapa sleduje zeměpisné rozrůznění nářečního pojmenování obilního síta. Výzkum byl zaměřen na zjištění názvu pro obilní síto obecně, označení speciálních sít byla z mapování vyloučena (např. sít lišících se účelem použití; označení velkookého obilního síta zaznamenává mapa III-90).

Vedle lexikálních diferencí doložil materiál rozdíl slovotvorný (tok × přetak), nejčastější jsou však rozdíly hláskoslovné (např. řešeto × řešato × hřešato, říčice × řičice × řitice). Materiál byl ověřován údaji z KLA. Ta navíc dokládá výskyt výrazů říčice a řešato v svč. nářečích.

Problematická je distribuce kořenných samohlásek -i-/-í- u výrazů říčice (řičice) a řítice (řitice). Mapa zakresluje zjištěný stav synchronně a nespojuje dnešní nářeční střídnice s výchozím krátkým nebo dlouhým i-ovým vokálem; reflexy -í- a -i- tudíž zachycujeme odděleně a nebereme v úvahu pravidelné krácení í > i (ří- > ři-), srov. PRO A1b. K tomuto vývoji však na českém jazykovém území i v tomto případě nepochybně došlo, jak o tom svědčí stav v dialektech: v českých nářečích v užším smyslu se vyskytují nesoustavně podoby se samohláskami í, i v oblasti, kde výskyt í/i (< í) kolísá (srov. mapu PRO A1d). Jč. nářečí naopak (a náležitě) délku uchovávají (říčice, řítice). Na Moravě je výchozí stav složitější. I zde lze usuzovat z diachronního hlediska na existenci dlouhého í (ří-), které se též zkrátilo v i (ři-). Uvedená změna však zasáhla dialekty na téměř celé Moravě, a to nejen na území, kde fonologická kvantita u í neexistuje (srov. mapu PRO A1b), ale i v oblastech, kde se jinak původní délka u í pravidelně uchovává, tj. v pruhu území podél linie vymezené městy Boskovice, Břeclav, Kroměříž a Vsetín. Zachováno zůstalo toto dlouhé í pouze (a náležitě) ve stř. a již. části vm. nář. (ří-). Existenci dlouhého vokálu v střm. dialektech potvrzuje i jiný hláskový vývoj, který zde jinak probíhal, a to změna krátkého i > e po „měkkých“ konsonantech typu peřina > peřena (srov. mapu PRO Fl). Výhradní podoba řičeca z centrálních střm. nář., potvrzená i materiálem z KLA, umožňuje vcelku spolehlivě určit časovou posloupnost obou změn. Vývoji í > i (ří- > ři-) časově předcházela změna i > e (-či- > -če-, případně -ti- > -tě-); v opačném případě by totiž příslušná nářečí reflektovala podobu řečeca, nikoliv řičeca. Na obdobný vývoj lze usuzovat i na jz. Moravě, kde byl průběh obou změn tentýž (srov. výhradní podoby řičica/řičeca, řitica/řitěca, nikoliv ře-; ve znojemském typu je pak doložena podoba řiťәca vedle sporadicky se vyskytující řəťəca, srov. PRO C2). Ekvivalent říčice lze dále předpokládat i ve slez. nář., přestože zde dnes opozice fonologické kvantity neexistuje; usuzujeme tak z dokladu v b. 801 (diftong -ie-, srov. 1 M, zde svědčí o původní délce v kořeni).

Do mapování nebyly zahrnuty deminutivní formy typu řešátko, říčička, protože vyjadřovaly skutečnou deminuci. K těmto variantám srov. mapu I-128 sítko (na mouku). V případě výrazů tok a přetak odkazujeme na mapu III-91 čistit obilí na velkookém sítě.

3                 K výraznému lexikálnímu rozčlenění dochází v Čechách, situace na Moravě a ve Slezsku je vcelku jednoduchá. Na většině svč. nář. oblasti (kromě její sz. a jv. části) se užívá výrazu sejto.

Nejrozsáhlejší území pokrývají hláskoslovné obměny výrazu říčice: Výchozí podoba říčice v realizaci s dlouhým -í- byla zapsána na vých. Moravě – na Slovácku a přilehlém již. Valašsku. Objevuje se též v již. polovině jč. nář., zejména na širokém Českobudějovicku, vých. Jindřichohradecku a záp. Jihlavsku. Její obměna řítice se vyskytuje porůznu v střč. nář., odděleně pak v úzkém příhraničním pásu v Pošumaví. Varianty se zkráceným kořenným vokálem jsou běžné hlavně na Moravě (s výjimkou její jz. části a již. a stř. úseků vm. dial.) a v záp. polovině slez. nář. (hranici zde tvoří řeka Ostravice). Výraz řitice je doložen ze sev. poloviny střč. nář., z nář. čm. a z jz. Moravy.

Z ostatních lexémů pokrývá nejrozsáhlejší území výraz řešato, zapsaný v záp. Čechách, již. polovině střč. nář. a sev. části jč. dial. Je hláskoslovnou obměnou výrazu řešeto, jenž byl zachycen soustředěněji v horním Pojizeří a v podještědském úseku, dále pak na Benešovsku a místy podél izolexy řešato/řitice (říčice). Podoby