ČJA 3
80 svorník cepu (660)
1 M svora (též 606, 648, 649, svóra 755, sv-/sf- 638, 681, 709, 710, 736, 823, 832) — svúra
svorka — cvorka — svúrka — cvúrka — svirka 666–669
svúr (též svúrek 440, 453) — svor (svorek 440, 453) — schúr (súr 444)
svoren 424, 435, 436
svorňík (též 449)
švih
švihel m. (šmihel 811)
ouvazek (vovázek 106, ovazek 101, 121)
třenovjež f. (stře- 429, střenovješka 519, střenovička 520, třenovička 604)
řemen (řemeň, řomeň, řemínek, řemejček, řemejk)
N ouškrt 139, 246 ‚očko na pověšení cepu‘
2 Dvě hlavní části cepu (biják a držák) se spojují řemínkem prostrčeným ošitím bijáku a držáku. Tento řemínek nese v nářečích řadu označení, jež se liší lexikálně, ale i slovotvorně a mluvnickým rodem (např. švih × švihel; svorka × svorník × svoren; svor m. × svora f.) a hláskoslovně (např. svor × svůr × schůr; svorka × cvorka).
Většina pojmenování je motivována tím, že řemínek svírá obě části cepu (svorka, svůr, svorník, …), popř. uvazuje biják k držáku (ouvazek). U výrazu švih(el) jde o přenesení pojmenování řemínku biče, jímž se švihá kůň. Slovo řemen a jeho odvozeniny je namnoze pojmenováním užívaným ad hoc jako východisko při neznalosti příslušného termínu. Nezřídka je nutno toto slovo považovat za plnoprávný ekvivalent, zejména pokud jde o údaj jediný, navíc potvrzený KLA. Proto jsme jej také ve výše uvedených případech mapovali.
Konfrontace s materiálem z KLA víceméně potvrdila správnost našich zápisů.
3 Převážnou část zkoumaného území pokrývají odvozeniny od slovesa sevřít (svor-). Pouze na okrajích se vyskytují pojmenování jiná, a to v Podkrkonoší výraz ouvazek, na vých. Jindřichohradecku a Slavonicku slovo třenověž (hojně hláskoslovně a slovotvorně obměňované) a na Valašsku a v již. úseku slez. nář. švihel. Poslední uvedený výraz byl odděleně zaznamenán též v kopaničářských nářečích a na Roudnicku. K témuž základu patří slovo švih, zachycené již. od Vsetína a dále v Čechách v podkrkonošském úseku.
Výrazy od základu svor- (a jeho variant) se řadí jednak k muž. rodu, jednak k rodu ženskému. Označení muž. rodu se soustřeďují zvláště do jzč. a střč. nářečí. Zde mají formu svůr (zejména na záp. části jzč. teritoria), svor (již. Českobudějovicko a záp. Jindřichohradecko) a schůr (mikroareál již. od Strakonic). Slovo svorník zabírá sev. pruh jzč. nářečí a větší část střč. nářečí (bez Kolínska a již. Mladoboleslavska). Slovotvorná varianta svoren se vyskytuje v mikroareálu sev. od Českých Budějovic.
Výrazy rodu ženského se dokládají v několika slovotvorných a hláskoslovných obměnách. Ze sv. Čech a přilehlého Zábřežska pocházejí doklady na formu svůra, odvozená podoba svůrka se vyskytuje více na západě (Kolínsko, Mladoboleslavsko a Náchodsko, hlásková obměna cvůrka žije na Novopacku, dále pokrývá uvedené slovo souvislou oblast v nářečích českomoravských a konečně se rozkládá na Znojemsku a Moravskokrumlovsku. Podoba svora zabírá větší část Slezska (kromě již. úseku) a odděleně ještě Uherskobrodsko. Slovotvorná varianta svorka je doložena z celé střední a již. Moravy, na širším Hranicku v hláskové obměně cvorka. Na Olomoucku vytváří mikroareál obměna svírka.
4 cvorka jen nář. — Disimilací ze svorka, viz tam.
cvůrka jen nář. — Disimilací ze svůrka, viz tam.
ouvazek jen nář.; Jg, SSJČ úvazek (SSJ úvazok ‚předmět, kterým se něco uvazuje‘) — Od uvázat.
řemen v sled. významu jen nář.; Jg řemínek „jím se cep ošívá“ (SSJČ v nespecifikovaném významu ‚kožený pásek‘) — Specifikací významu.
schůr jen nář. (Jg ‚svorník u vozu‘) — Ze svůr, viz tam, snad adideací k shora [schora].
svírka v sled. významu jen nář. — K svírat.
svor Jg, SSJČ — K svírat.
svora jen nář; Kt, pol. sfora — Rodová varianta k svor, viz tam.
svoren jen nář. — K psl. *sverti ‚sevřít‘, *sъvorьnь.
svorka SSJČ národopis., Jg — Formální dem. od svora, viz tam.
svorník SSJČ národopis., Jg — K svírat.
svůr SSJČ národopis., Jg — Viz svor, s dloužením samohlásky v základu.
svůra jen nář.; Jg — Od svora, viz tam, s dloužením samohlásky v základu.
svůrka SSJČ národopis.; Jg — Formální dem. od svůra, viz tam.
švih v sled. významu jen nář.; Kt (Jg ‚bič‘) — K švihat.
švihel jen nář.; SSJ šviheľ i šmiheľ — Přenesením (nář. ‚řemínek biče‘).
třenověž jen nář. — Nejasné, patrně z psl. *černъ + vęzati ‚vázat‘.
5 svúra Jg 1 — svúrka Ju 3 — řemének Ju 7 — řemínek Ju 3, 6, Ru 1, 3 — řemen Ru 4
6 MAGP 564
Bh