ČJA 3

78 ošití bijáku (659)

1    M         (v)ošiťí (pošiťí 149, 211, 226, 244, (v)opšiťí 112, 205, 209, 220, 309–311, 323, 327, 447)

vošitka (vošítka 107, 108, vopšifka 107, 121)

(v)očepek (óčepek 650)

vočepec 307, 502 (vočapec 306, 307, čepec 306, čapka 306)

hlava

ohlav m.

(v)ohláfka

(v)ohlavek (ohlávek 663, 673, 684, 707, 718, 728, 732, 750)

vohlavec

zhlavec

zhlavík (zhlavi 665, zhlavíc 509)

náhłavek

kapica (kapa 819, 830)

S          tríšlhauba 306

N          hocho 626, hóžev 604, 617, obrúčka 736, pochva 671, svršec 732, svršek 631, vázáňí 202, 335, 441, vobojek 605, vočko 615, voko 651

2                 Horní část bijáku cepu byla opatřena koženým obložením. Šlo o široký pruh kůže, který byl k dřevu bijáku přivázán řemínkem nebo byl přitlučen hřebíky. Poutko tohoto ošití sloužilo k prostrčení silnějšího řemínku, jímž se připojoval biják k poutku koženého ošití na držáku.

Nář. pojmenování ošití bijáku se liší lexikálně, slovotvorně (např. ohlav × ohlavec × ohlávek × náhlavek × zhlavec × zhlavík, očepec × očepek) a gramatickým rodem (např. ohlávka × ohlavek).

Motivačně vycházejí pojmenování z představy, že jde o reálii ošitou kolem bijáku (ošití, ošitka) nebo že ošití je na horním konci bijáku a připomíná hlavu, popř. hlavu zabalenou do pokrývky (např. očepec) nebo část koňského postroje (např. ohlávka, náhlavek, ohlavec).

Nemapovali jsme podoby pošitíobšití, protože nevytvářejí souvislejší oblastní celky a protože tyto podoby nebyly potvrzeny KLA. Jde patrně o novější tvary vzniklé adideací k běžnějším slovesům obšítpošít.

Srovnání s bohatým materiálem z KLA umožnilo vyloučit některá pojmenování neterminologické povahy (srov. odd. N) a zároveň potvrdilo označení zapsaná přímým terénním výzkumem jen ojediněle.

3                 Jazyková situace v Čechách je na rozdíl od Moravy jednoduchá. Celé zkoumané území se podle lexikálních základů člení na čtyři oblasti.

Největší územní rozsah má slovo ošití; zabírá větší záp. část Čech. Slovotvorná varianta ošitka je omezena na sev. okraj svč. nářečí (území sev. od Mladé Boleslavi a Nové Paky). Dále k východu se rozprostírá rozsáhlé teritorium výrazu očepek. Zasahuje až na záp. a sev. Moravu po linii Litovel – Nové Město na Moravě – Třebíč – Moravský Krumlov. Slez. nář. a přilehlý úzký okraj Valašska se vyčleňují označením kapice. Zbytek střední a východní Moravy je nářečně značně pestrý. Všechny slovotvorné varianty jsou tu odvozeny od základu hlav-.

Střední Morava s Kyjovskem se vyděluje formou ohlávka. Územně s uvedenou formou sousedí podoba ohlavek, jež zabírá široký pruh obcí vých. Třebíčska, Brněnska, Břeclavska, Uherskobrodska a již. Vsetínska.

Tatáž podoba (zpravidla dubletně) se vyskytuje také mezi Boskovicemi a Prostějovem. V oblasti slova ohlavek
byly zapsány ještě další odvozeniny od téhož základu, a to zhlavík (zvl. severně a jv. od Brna), ohlav (porůznu
ve vm. nářečích) a
zhlavec (již. od Brna). Varianta ohlavec tvoří mikroareál mezi Novým Městem na Moravě
a Boskovicemi, varianta
náhlavek je typická pro pruh obcí sev. Valašska, slovo hlava se nepříliš hojně vyskytu-
je zvl. na širším Lipnicku.

4    hlava  v sled. významu jen nář. (SSJČ ‚věc připomínající hlavu‘) — Přenesením.

kapice  jen nář.; Kt mor. a slez., pol. nář. kapica, dluž. kapa (stč. kapicě, SSJČ kapuce, u obou ‚kápě, kukla‘) — Přenesením.

náhlavek  v sled. významu jen nář.; Jg mor. (SSJČ zast. ‚ohlávka koně‘) — Z předložkového spojení na hlavě.

očepec  jen nář.; Kt čepec — Viz očepek.

očepek  Jg, SSJČ zeměd. — Deverbativum od očepit ‚opatřit čepcem‘.

ohlav  m. v sled. významu jen nář. — Z předložkového spojení (co je) ob hlavu ‚okolo hlavy‘, popř. desufixací od ohlávek.


ohlavec  v sled. významu jen nář. — Z předložkového spojení (co je) ob hlavu ‚okolo hlavy‘.

ohlavek  v sled. významu jen nář. — Viz ohlavec.

ohlávka  v sled. významu jen nář. — Viz ohlavec.

ošití  Jg, SSJČ zeměd. — K ošít, konkretizací slovesného substantiva.

ošitka  v sled. významu jen nář.; Jg (SSJČ ‚nádoba upletená ze slámy‘) — K ošívat.

tríšlhauba  jen nář. — Adaptací výrazu něm. původu (Drischelhaube).

zhlavec  v sled. významu jen nář. — Východiskem je *vъz-golvьje ‚co je nad hlavou‘, popř. ‚co je proti hlavě‘.

zhlavík  jen nář. — Viz zhlavec.

5    vošiťí Ju 3 — vopšiťi Ju 1 — vočepek Ju 1, 4 — wočep Po 1 — čepek Po 1, Ru 1–3 — húžva Ju 7

6    AJPP 111

Bh