74 strniště po žitě (1059) —

1    M         žitňišťe (žítňišťe 303, 305) — žitňíšťe

žitňisko (též 146, 506, 618) — žitňísko 133, 145, 146, 159, 162

režňíšťe 115, 129, 130 (rejžňíšťe 129)

říšťe 135, 236, 246, 645 (řišťe 510)

ržisko

režňisko (též 160, réžňisko 701, 718, 755, řaňisko 801) — režňísko

obilňisko 814, 825, 826 (obilisko 828)

žitní strňišťe

žitní strňisko

2                 Mapa zobrazuje územní rozložení nář. ekvivalentů označujících strniště po žitě. Jsou zachyceny především názvy jednoslovné, slovní spojení byla mapována pouze v oblastech, kde mají charakter termínu.

Rozdíly se projevují ve všech jazykových rovinách. Základní jsou diference lexikální a slovotvorné (žitniště × žitnisko, režnisko × ržisko × režniště × říště /z pův. ržiště/), hláskové rozdíly se omezují pouze na odlišnou kvantitu v sufixech -iště a -isko.

Místy se vyskytly určité sémantické odlišnosti. Pojmenování říště totiž někde označuje jak žitné strniště, tak i pole po žitě mělce zorané (podmítnuté) a výrazu žitnisko se může užít též ve významu ‚žitná sláma‘, nebo dokonce ‚pole oseté žitem‘. Slova v těchto odlišných významech se nemapovala.

3                 Téměř všechna pojmenování jsou tvořena od subst. žito (převážně v Čechách) a obl. mor. rež (na většině Moravy a ve Slezsku), pouze v již. skupině slez. nářečí se nedubletně vyskytuje i název obilnisko odvozený od dialektismu obilí ‚žito‘, srov. III-54 žito.

Základním českým označením je žitniště, na Moravě převládá režnisko. Severojižní izoglosa oddělující tyto dva lexikální makroareály přičleňuje na severu k Moravě celé vých. Čechy (na tomto území se užívá obměny režnísko), na Novoměstsku pak ustupuje k východu a od Boskovic sleduje tok řeky Svitavy. Na části Moravy (od Svitavy k západu až po Třebíč) je mezi makroareály výrazů žitniště a režnisko vklíněno území „přechodového“ pojmenování žitnisko, pokračující směrem na sever (v areálu formy režnísko – na širším Vysokomýtsku a Podorlicku) podobou žitnísko. Název žitniště, shodný se spis. jazykem, je typický pro většinu nář. jzč., na ostatním území Čech se užívá kvantitativní obměny žitníště. Na vých. okraji slezských nářečí (na Těšínsku, Jablunkovsku a v b. 818) tvoří souvislý areál odvozenina ržisko.

Z méně frekventovaných označení byla zachycena varianta režníště (na Rychnovsku) a říště (roztroušeně v horním Posázaví, v Podorlicku a na Zábřežsku).

Kromě jednoslovných názvů byla v průběhu výzkumu zapsána i slovní spojení jako žitné strniště/-isko, ž. strno, režné strniště/-isko, s. po žitě, která se objevují spíše jako opisné fakultativní dublety bez výrazného územního vymezení – častěji však v Čechách. Pouze ve dvou areálech (na jz. Brněnsku a dále na Telečsku a vých. Doudlebsku) funguje spojení žitné strniště/-isko jako označení základní, a proto bylo v těchto případech mapováno.

4                 Všechna pojmenování jsou tvořena od základů obilí, rež a žito sufixy -isko (-ísko) nebo -iště (-íště).