73 strniště (1056)

1    M         strňišťe (strňisťe 303, 304, strhňišče 515) — strňíšťe

strňisko (strňsko 707, strhňisko 506, stromňysko 701, sťerňisko 831–836, ščirňisko 835, sťerňi n. 833, 836) — strňísko — strmisko

strno

strn m. 438, 440, 457, 458

2                 Zkoumala se nář. pojmenování strniště, tj. nepodmítnutého pole po pokosených obilovinách, a to bez rozlišení druhů. Paralelně se zjišťovaly též názvy žitného strniště, srov. III-74 strniště po žitě.

Položka zadaná jako slovotvorná potvrdila předpokládané diference, především ostrou hranici mezi sufixy -iště a -isko. Kromě toho byly zachyceny i méně frekventované odvozeniny strno n. a strn m. Z hláskových obměn je na mapě vyznačena podoba strmisko a rovněž rozdíly v kvantitě v příponách -iště a -isko.

3                 Izoglosa oddělující odvozeniny na -iště a -isko (strniště × strnisko) probíhá zhruba středem zkoumaného území a člení je na část západní (s příp. -iště) a východní (s příp. -isko). Na severu připojuje k Moravě Rychnovsko a Vysokomýtsko, na jihu probíhá zhruba v linii Nové Město na Moravě – Třebíč – Znojmo, je tedy téměř totožná s izoglosou zachycující tyto slovotvorné rozdíly u položky III-74 strniště po žitě, srov. též mapu III-64 kosiště a III-102 hrabiště.

Pro většinu Čech je typická obměna s dlouhým -í- v sufixu, tedy strníště (především v oblasti střč. a svč.) a strnísko (na Rychnovsku a Vysokomýtsku). Podoby strniště se častěji užívá v jzč. nářečích a na jz. Moravě, po Čechách pak roztroušeně i jinde.

Základním moravským a slezským označením je strnisko, ve středu Moravy je běžná hlásková obměna strmisko. Je pozoruhodné, že oba tyto menší areály jsou velice kompaktní – bez jakýchkoli dublet a přesahů.

V městské mluvě v Čechách převládá název strniště; v makroareálu podoby strniště se u starší generace