72 spodní část snopu (1049) —

1    M         prdel f.

prdel m. (perdelek 104, 105)

řiť f. (říť 508, 630)

řít m. (též 739) — řét (řet 646)

říťí (říťi 669, 673, řyťi 721, 747, říto 722) — řéťí (řeťi 660)

řítoví — břítoví (bři- 303, 317, 323, 324)

říťoví (též 244, 432, 638, též řéťoví 659, ríťové 756)

řítová 254, 255, 409

řítofka (řiťofka 409, řitufka 830, řytufka 822)

žitoví (též 318, 626, žítoví 241, 407)

vožitoví (vožitovňí 451)

žitofka 423, 445 (žítová 423)

vožitofka 434, 435

hlava

strno 251, 253, 405

strn 252, 406

zadek 102, 118, 801

dupa

knub’e n. 818 (knuv’e 818, knuby 819)

N          trňí 323, spodek 831

2                 Mapa zachycuje nář. pojmenování pro spodní část snopu. Kromě rozdílů lexikálních byly zaznamenány i diference slovotvorné (např. žitoví × ožitoví; řiť × řítí × řítoví × řítová), rodové (řít m. × řiť f.; prdel m. × prdel f.; strn m. × strno n.) a hláskoslovné (např. řítoví × břítoví).

Většina pojmenování má expresivní zabarvení a některá z nich mluvčí pociťovali jako vulgární, proto je nahrazovali jiným výrazem (to se týká zejména označení prdel; v KLA je informátoři nahrazovali výrazem zadek nebo ho zcela vynechávali). Nář. označení vznikla přenesením (např. prdel, řiť, dupa, zadek, hlava), popř. odvozením od těchto slov (např. řítí, řítoví, řítovka). Výrazy s náslovným ž- vznikly adideací názvu řítoví k substantivu žito. K utvoření těchto pojmenování vedla opět snaha zbavit slova jejich vulgárního odstínu. Uvedený rozdíl (žitoví × řítoví) registrujeme na mapě jako lexikální; u výrazu břítoví předpokládáme utvoření adideací, na mapě však toto označení pojímáme jako hláskoslovnou variantu lexému řítoví. Substantiva řítoví a říťoví jsou odvozena od základů diferencovaných morfologicky (řít m., řiť f.), proto považujeme jejich vztah za slovotvorný.

U nář. ekvivalentu prdel byl často zachycen příznak ‚spodní část špatně svázaného snopu‘ (snop byl svázán povříslem příliš vysoko u klasů, a proto byl dole hodně rozčepýřený).

V oblasti sev. a sz. od Boskovic a na již. Šumpersku byly nář. ekvivalenty řít a řiť zaznamenány častěji v plurálové formě. Všechny odvozené výrazy od slova řiť (psl. *ritь f.) mají dlouhou základovou samohlásku; dloužení je tu průvodním postupem jako např. u prut – proutí, stč. i list – lístie, vše je reflexem psl. intonace.

3                 Území Čech je rozčleněno především rozdíly lexikálními, kdežto Morava a Slezsko jsou diferencovány zejména slovotvorně a hláskoslovně.

Největší rozsah má výraz prdel f. Dokládá se z celého území Čech, nezřídka v dubletě s jinými nář. ekvivalenty. Nedubletně se vyskytuje na území svč. nář., v Poohří, na Mělnicku a již. Mladoboleslavsku, na jihu zč. nář., na Sušicku a sv. Prachaticku. Maskulinum prdel se roztroušeně objevuje na okrajích sv. Čech.

Dalšími frekventovanými nář. ekvivalenty jsou pojmenování s kořenem řit-/řít- a podoby adideované ke slovu žito.

Výraz řít m. se vyskytuje ve vých. cípu střč. nář., na Svitavsku a ve výběžku již. od Nového Města na Moravě k Třebíči, v obměně řét pak na Zábřežsku, vých. od Litovle a sv. od Boskovic. Další areál tvoří slovo řít ve středním úseku vm. nář. s výběžkem na sever až k hranicím slez. dialektů. Pojmenování řiť f. zaujímá dvě oddělené oblasti: první je mezi Novým Městem na Moravě, Boskovicemi a Moravským Krumlovem a druhá v jv. polovině Slezska s přilehlým okrajem Valašska. Tvar řítí je doložen ze střední části vm. nář., ve vých. polovině střm. dialektů byl zapsán v obměně řétí.

Pojmenování řítoví zaujímá území mezi Rakovníkem, Plzní a Příbramí, dále je rozšířeno na Benešovsku, Ledečsku, v jz. Čechách a na jz. Moravě. Další samostatný areál tvoří toto označení v záp. polovině slez. nář.