7 děvečka (632) —

          velká děvečka (633), malá děvečka (634)

1    M         ďevečka

ďífka (dzjéfka 755) — ďevka (ďou̯ka 116,146, 160,162, ďúka 137)

sluška

služebná (su- 736, 732)

holka 125,127, 325

2                 Předmětem výzkumu byla nář. pojmenování pro ženský protějšek čeledína, tj. pro osobu ženského pohlaví pracující dříve v zemědělství za mzdu, stravu a byt. (O čeledínovi pojednává mapa III-6 čeledín.)

Získaný nář. materiál se diferencuje jak lexikálně, tak i slovotvorně (děvečka × dívka, služka × služebná) a hláskoslovně (dívka × děvka).

Lexikální rozdíl děvečka × služka, příp. služebná představuje diferenci generační; výrazy služka a služebná, vyskytující se vždy jako dubletní, byly zpravidla informátory hodnoceny jako příslušející mluvě mladších generací. Naproti tomu okrajový název děvka, zapsaný také vždy spolu s výrazem děvečka, náleží vrstvě nejstarší (v mladší vrstvě získává toto slovo pejorativní zabarvení a hanlivý význam ‚lehká žena‘).

Rozdíly v pojmenováních podle profese, tak jak tomu bylo u názvů pro čeledína (srov. předchozí položku), zaznamenány nebyly, jen výjimečně se slova služka užívalo pro služebnou pracující v kuchyni, kdežto slova děvečka pro ženu či dívku z chléva nebo dvora (v těchto případech výraz služka mapován nebyl).

Zajímavé je srovnání s mapou I-2 děvče, z něhož je patrné, jak se četné, paralelně fungující odvozeniny starého slova děva sémanticky rozdvojily do významů 1. ‚děvče‘, 2. ‚služebná děvečka‘ (např. záp. Čechy – 1. divčka, divče, 2. děvka, děvečka; Slezsko – 1. děvucha, 2. dívka apod.).

3                 Zeměpisná situace je poměrně jednoduchá, v Čechách poněkud složitější než na Moravě a ve Slezsku, nejpestřejší pak v záp. Čechách, zejména na Domažlicku a Klatovsku, kde existují vedle sebe tři až čtyři výrazy.

Základní územní protiklad je v rovině slovotvorné: v celých Čechách a na záp. Moravě (bez jz. okraje) až po Boskovice a Brno byl zapsán výraz děvečka, shodný se spis. jazykem, na ostatní části Moravy a ve Slezsku se užívalo slova dívka. Archaické označení děvka bylo zaznamenáno pouze v okrajových částech Čech, tvoří poměrně kompaktní areály v záp. Čechách, na širším Českobudějovicku a na Vysokomýtsku.

Téměř na celém území Čech se více či méně soustředěně objevuje též pojmenování služka (na Moravě a ve Slezsku bylo zachyceno jen výjimečně, poněkud častěji pouze v okolí Brna), k němuž na jzč. okraji přistupuje řídce se vyskytující varianta služebná (ta je doložena i z jz. okraje vm. nář.).

4                 Z dokladů v excerpované literatuře nelze vždy jednoznačně určit, zda daný výraz znamená pouze ‚děvečka na statku, tj. v zemědělství‘,
či zda zahrnuje též význam ‚služka v domácnosti, zejména městské‘.