ČJA 3

65 obilné stéblo (1040)

1    M         stéblo (steblina 749) — stíblo (-i- 647, 648) — steblo — eblo (s’c’-, šč-) — zblo

sma

słamina

N          brko 328, stomek 137, stonek 246

2                 V nářečním označení obilného stébla byly zjištěny vedle diference lexikální (stéblo × sláma) a slovotvorné (sláma × slamina) rozdíly hláskoslovné (stéblo × stýblo × steblo × stěblo × zblo).

Pozornost si zaslouží zejména zmíněné diference hláskoslovné a zeměpisné rozšíření jednotlivých hláskových obměn, zvláště pak podob s kořenným -é-: Zeměpisná projekce jednotlivých ekvivalentů dokládá původní podobu kořene bez vkladného vokálu ve výrazu zblo, uchovaném ve zbytcích na okrajích území českého národního jazyka. Výrazy steblo (stěblo) a stéblo (stýblo) jsou až pozdějšího data. Jde o varianty utvořené vyrovnáním, srov. odd. 4.

Zprvu rozptýleně a v dubletě, směrem na východ však stále soustředěněji a nedubletně se objevuje pojmenování sláma. Jde o název mající zkoumaný význam (na rozdíl od stavu zjištěného v Čechách, kde slovo sláma není s výrazem stéblo plně synonymní); na sv. Moravě je terminologický charakter uvedeného výrazu zesílen připojením individualizační přípony -ina.

3                 Hranice výskytu jednotlivých ekvivalentů jsou ostré, přesahy byly zjištěny jen ojediněle. Izoglosy se často kryjí s hranicemi příslušných nářečních celků, případně jejich podskupin.

Po celém území jsou rozšířeny hláskové obměny slova zblo. Tento výraz, upomínající na původní, výchozí podobu, byl zapsán odděleně ve dvou areálech – na již. Českobudějovicku v dubletě, na sever a severovýchod od Boskovic jako označení výhradní. Ojediněle se vyskytl i na území na západ od Brna. Jzč. nář. s přilehlým Benešovskem a jz. Moravu pak charakterizuje varianta steblo, v zč. nář. (sev. od Plzně), v nář. střč. a svč. (s přesahem na Zábřežsko) byla zapsána podoba stýblo. Výraz stéblo pokrývá území Moravy (kromě její jz. části) a zasahuje záp. polovinu slez. nář. Ostatní slez. dialekty se vyčleňují obměnou stéblo.

Na Moravě, zejména v její vých. polovině, soustředěně pak ve vm. nář., byl zaznamenán lexém sláma. Variantou slamina se vyděluje sev. Vsetínsko.


4    sláma  v sled. významu jen nář.; Kt — Specifikací.

slamina  jen nář.; Kt, SSJČ nář. — Od sláma individualizační příponou.

steblo  jen nář.; Jg steblice, hluž. stwjelco — Hlásková obměna výrazu stblo utvořená na základě podoby gen. pl. (steblsteblo), viz zblo.

stéblo  stč., Jg, SSJČ — Viz steblo, hláska -é- analogicky podle případů typu létolet (stéblostebl), u nichž je kvantita náležitá.

stěblo  jen nář.; SSJ — Viz steblo, nář. podoby s náslovným sť- (s’c’-, šč-)

 

uchovávají starou původní měkkost v návaznosti na pol. (srov. pol. źdźbło).

stýblo  Jg, SSJČ zast. obl. — Hlásková obměna výrazu stéblo s kořennou samohláskou vzniklou úžením é > í.

zblo  stč. stblo, Jg též istblo, SSJČ zast. a nář., pol. źdźbło, dluž. spło — Asimilací znělosti ze sblo, to zjednodušením konsonantické skupiny. Psl. *stьblo.


5    stéblo Po 1, Ju 1–5, Ru 2, 3 — stiblo Ju 2 — stáblo Ju 5 — sláma Ju 6, Ru 4 — słáma Ju 7

6    AJŚ 92, AJK 295, SSA 1.21, OLA 615

Kl